- PROTTO: Desatero profíka
- Tendr na nejlepší copy roku 2024
- 25 top freelancerů: o AI (3. díl rozhovoru)
- 25 top freelancerů: o životě (2. díl rozhovoru)
- 25 top freelancerů: o byznysu (1. díl rozhovoru)
- Co (ne)čtu. 3 × 13 osobních tipů na knihy
- Born for Robinson: jak si užít Chorvatsko bez lidí i signálu
- Jak vlít radost do žil a klid do duše
- Mio Dio Pandemio! Desatero zkoušek nové koronavíry
- Online zdroje zdarma: naučte se copywriting
- Když má one man show 31 lidí
- Co mě lekce tenisu naučily o mém penisu
- 11 podob zoufalství: Jak moc bolí crowdfunding
- A vítězem ilustrátorské soutěže se stává…
- Jak se mstíme na dětech
- Ufff! Konečně jsem vydal knihu: ORBIS TWEETUS
- Odlož mobil. Prožij si Vánoce s mraze(ní)m v zádech
- Zlo na devět? „ŽIVOTOPIS“. Jak ho napsat, aby vyčníval
- Jak napsat direct e-mail
- Nesnesitelná lehkost prodeje
- Co by měl každý vědět o tom, jak se dělá web – 2. díl
- Jobovy zprávy v současných nabídkách jobů: česko-český překladový slovník inzerátů
- Namalujte mi obrázek. Dám vám za to svou knihu gratis
- 5 lekcí, které jsem se naučil o výrobě alkoholu – i textu
- Jak mít 6 milionů zobrazení na Facebooku. V jeden den
- Magnet na zákazníky? Našel jsem ho na pláži
- 10 chyb, které děláte pořád…
- Jak pejsek s kočičkou vařili web
- Naučte se říkat „NE“. To jediné vás posune
- Jak si najít pláž na Bali, kde budete úplně sami
- 33 knih pro (pracovní) inspiraci – 2. díl
- Co by měl každý vědět o tom, jak se dělá web
- 7 blogů, které budu sledovat v roce 2015
- 50 věcí, které jsem (ne)udělal v roce 2014. A co z toho plyne
- Jak změnou homepage zvýšit konverzní poměr o 39 procent za 30 dní
- Proč musí návrh webu znát každý (dobrý) copywriter
- Světová reklama jak bič: 12 božích důkazů. Proč to tak nejde i v ČR?
- MKT FEST #3: „Světu vládne… Avinash!“
- MKT FEST #2: „Světu vládne… e-mail!“
- MKT FEST #1: „Světu vládne… kontext!“
- Češi – národ cedulek
- Soutěž o 5 audioknih „Pište jako copywriter“
- Pohřeb sloganu: za 12 minut cestou busem ze Slatiny
- Vyplň, přepiš, škrtni a oprav. Najdi, vyznač, rozděl a panuj.
- Brief zdarma
- 9 nesmyslů, které NIKDY nepište
- Top 13 sloganů – z historie hollywoodských plakátů
- „Jsem copywriter. Řeším problémy. Můžu dál?“
- Facebook kampaň z říše snů: 94,6% míra konverze!
- 7 dní o vodě vás nastartuje víc než všechny pilulky světa
- Karkulku milují. Ale kupují od Vlka
- Jak chytit flow za 30 minut
- 10 chyb, které děláte pořád…
- Odhalil jsem zázračnou formuli na úspěch!
- SEO, SEJU, SEJEME: od kobercových náletů k trefám do černého
- Desatero online marketéra
- Každej slušnej člověk ví, že…
- 33 knih pro (životní) inspiraci
- Proč? Proč? Proč? Proč? Proč? Proč? Proč? Proč? Proč? Proč?
- 50 věcí, které udělám v roce 2014
- Proč by měl mít copywriter děti?
- Ty Volvo! Tak se dělá virál: 1x Van Damme, 2 kamiony, 16 dní a 54 milionů zhlédnutí
- Co jsem si odnesl z Marketing Festivalu
- Nedá pokoj, až tam vleze: Zeigarnik effect
- Jedna říše. Dvě tváře. Tři oříšky
- Testimonialy: slovo druhých vydá za tisíc vašich
- Tajná laboratoř ze Zlína
- Moje první povídka. A hned erotická
- Praha – Brno – Zlín – Ostrava
- Orgasmus u fabriky: o čem píšu, když píšu o běhání
- 5 moudrých dohod o tom, jak spravovat firemní Facebook
- Co asi tak na vašem webu hledají...
- MÁM ZÁŽITEK. Díl první: Když se vaše copy vznáší 4 metry vysoko
- Co se stane 31. srpna? A co pak 2. září?
- Jak vytvořit web za tři hodiny
- 3 věci, co mě ser... trápí
- OVACOPI!!!
- Zlost, pomsta, jed a strach. Sex, vlny, magnet a slast
- Love is all around
- Když prodává strach
- Dvakrát piš, jednou odesílej
- The Best of 2012
- „Co teď dělat?“
- Šifra mistra copywritera
- Copy Camp – 24. 11. 2012
- 33 rad, jak být lepší copywriter - poslední 3. část
- Úterky s Viktorem
- Jak psát direct e-mail
- Pište jako pornomagnát
- Nejlepší brněnský copywriter
- České dráhy vypisují výběrové řízení na copywritera
- 33 rad, jak být lepší copywriter – 2. část
Zlo na devět? „ŽIVOTOPIS“. Jak ho napsat, aby vyčníval
2. 12. 2016 — 987 OTTOSLOV
Napřed se mu smějete – když jste ještě na škole. Pak ho proklínáte – když jste těsně po škole. A nakonec před ním kapitulujete – když zase měníte práci. To je prostě život(opis).
Všichni ta dvě písmena nesnášíme: CV.
Curriculum vitae. Resumé. Životopis. Mrtvý opis života. Noční můra.
Nutné zlo do křížovky na devět písmen, končící na výmluvné „...pis“.
Prostě ten první dokument, který se učíte psát hned druhý den poté, co jste právě dostudovali třetí školu (po základce a střední).
Není to celé trochu groteskní?
Téměř dvacet (nejlepších) let svého života chodíte na galeje do nějaké vzdělávací (m)učírny. A pak se máte na trhu práce ukázat jedním cárem papíru, kde vypočítáváte své úspěchy v dosavadní profesní kariéře.
To přece nemůžou myslet váž… nebo jo?
Životop: žádaný HR přímotop
Aby nebyla mýlka: životopisy mám rád.
Životopisy přímo miluju – když jsou svázané v knize.
A na 600 stranách popisují vzrušující pouť neobyčejných zaměstnanců roku, ne-li staletí. Třeba takový Napoleon, to byl kanón!
FOTO: https://www.flickr.com/photos/70323761@N00/1528221013/
Toho bych do týmu bral hned.
Ale profesní životopisy na dvou stranách A4, které končí slovy „Zájmy: sport, kultura, příroda“, jsou vzrušují asi jako včerejší noviny.
Sívíčko je nešťastný ejčár výmysl, který má uchazeče o zaměstnání dočasně zaměstnat sepsáním předem daných řádků, které následně snad někdo proletí očima.
To je ale úplně v pořádku. Aspoň tomu dokumentu přestanete přikládat váhu, kterou nemá.
CV je prostě jen informace o tom, co jste dosud (u)dělali a/nebo (vy)studovali.
Nenene, žádné rady „co-na-který-řádek-jak-přesně-dát“ tady ode mě nečekejte. Na to stačí strejda Google.
Tam najdete stovky formálních návodů „jak-správně-napsat-cv“.
Já mám k celé té taškařici s životopisy jen tři malé poznámky.
Zaprvé: foto (ne)prodává
Věřím všem, kteří tvrdí, že k životopisu máte přidat své foto. Proč?
Protože jsem sám jednou vybíral z došlých životopisů náhradu za své místo v agentuře. A koho jsem nakonec vybral?
Ano, byl to ten jediný životopis s fotkou.
FOTO: https://www.flickr.com/photos/8725928@N02/3220344887/
Rozhodoval jsem se tehdy podle fotky? To můj mozek nikdy nepřizná.
Ale zpětně musím uznat, že díky osobní fotografii se stal ten životopis na papíře najednou živou personou. A jeho majitel (klid, byl to muž) stál tak na startovní čáře už pár metrů před ostatními. Ještě před výstřelem.
Tak nějak automaticky. Takhle to prostě zafungovalo.
Ale bylo to i tím, že ostatní kandidáti na fotku rezignovali. Není asi problém najít jiné situace, kdy foto může naopak zcela uškodit.
A pak se v tom vyznejte...
Zadruhé: stručnost nade vše
Pokud má váš „strukturovaný životopis“ víc než dvě strany, tak teda wooow – tiše závidím.
To jste asi absolventi dvaceti prestižních univerzit…
… nebo tam možná dáváte každou hovadinu a týdenní brigádu o prázdninách v místním JZD Harvardov, co?
Nemilosrdně to proškrtejte. A fest.
Tři pravdivé hrdé řádky jsou asi lepší než trapná snaha přifouknout osm bezvýznamných prdů.
Ale klidně to zkuste i s těmi prdíky. A pak mi dejte vědět, jak jste pochodili.
Zatřetí: v zajetí zájmu
Když máte před sebou nějaký dokument: kam se vždy podíváte?
Na jeho začátek… a na konec.
Proč se tedy v poslední kolonce „zájmy“ chytře nerozloučit nějakou hodně specifickou, zapamatovatelnou a originální zvláštností?
Naučené formulky tam velí psát standardní blafy, které personalista či zaměstnavatel podvědomě čeká.
FOTO: https://www.flickr.com/photos/58478677@N03/25229269956/
Takže ten blaf jen zkontroluje – a v následující vteřině na tuty zapomene. Stejně jako celé vaše cévé.
Vyšívání, četba románů, turistika.
Hm, jasné vécé. Další.
Ale asi jim uvíznete v paměti, když tam najdou svérázný popis hobby, který nemá ve svém kurikulu každý druhý šmoula.
Jízda po trailu Superflow na hranici svých možností při srpnovém západu slunce nad Rychlebskými stezkami.
Třeba. Prostě něco konkrétního a překvapivého.
Je to neškodný vtip navíc – který vás odliší už při čtení (pardon, skenování) životopisů. Nebo může příjemně odstartovat budoucí pohovor. Cokoli.
Nikdy nevíte, kdo s vámi sdílí podobné zájmy. Nebo ho aspoň potěší vaše vtipná formulace.
Samozřejmě si nic netahejte z paty, ale jiskrně opište to, co v životě skutečně děláte.
Je-li to zajímavé (a legální).
Jaký je nejlepší životopis ever?
Měl by splňovat pár věcí. Ideálně tyto:
- nemusíte ho tisknout ani nikam rozesílat
- je k dispozici všem 24 hodin denně
- můžete ho kdykoli aktualizovat
- celé vás to nestojí ani cent
Bingo! Mám na mysli váš životopis na profesní síti LinkedIn.
Upřímně, na LinkedInu mě od počátku fascinovala jedna věc: ta mrtvolná byznysová strnulost celé sítě.
FOTO: https://www.flickr.com/photos/19204893@N00/6596606429/
Takhle to tam prostě chodí.
Když si profily ostatních lidí projdete, zjistíte zajímavou věc: že se víceméně podobají jako vejce vejci. Kein Spaß.
No ale to je přece super! Stačí, když do svého textu přidáte pár mikrogramů originality a špetku ostrovtipu.
A hned budete minimálně jednooký mezi slepými.
Jenže vy chcete být bystrozrací. Chcete vyčnívat.
Co pak?
Odliš se, nebo… zemři na lynktyn
„Lynktyn“ je závažná civilizační choroba, která je odpovědná za odumírání mozkových center humoru a nadhledu.
Léčba je jasná: musíte zvýšit medikaci vtipu z mikrogramů na gramy. Nebo rovnou dvacet deka třikrát denně.
Prostě ten vtip dohrát až do konce. Pak to může dopadnout podobně jako v mém případě na linkedin.com/in/ottocopy.
Celé jsem to kdysi napsal jako jednoznačnou parodii.
A výsledek?
Lidé si o tom profilu povídají. Pobavil je. Přidávají si mě do své sítě. A mimochodem mi to přináší další zakázky.
Chápu, že v této přesné podobě to není návod použitelný pro každého.
Ale berte to jako pozitivní inspiraci, šmarjá. Jako směr uvažování.
I v rámci vašeho byznysu se můžete odlišit – jakkoli škrobené limity o něm teď máte ve své hlavě.
Vždycky se můžete odlišit. Vždycky. Vždy.
Takže suma sumárum… to profesní zlo do křížovky na 9 písmen možná nebude ani tak „životopis“ jako…
… NUDNÝ OPIS.
Zkuste 3x denně kostku vtipu, až vás napadne virus lynktynus moribundus.
A váš online životopis bude brzy zase zdravý jako rys.
Peace!
comments powered by Disqus