Co se stane 31. srpna? A co pak 2. září?

Potřebujete v životě udělat více věcí a být úspěšnější? Dobrá rada nad zlato: upleťte si na sebe bič. A hlavně veřejně. Všem na očích.

 

Neobjevuji tady žádnou Ameriku. Vždyť to pořád dokola čteme v těch chytrých knížkách, článcích a (životních) návodech. A zmiňuje to pravidelně třeba i Leo Babauta v Zen Habits.

Pokud chcete porazit svou (vrozenou) lenost, musíte:

• Udělat si plán.
• Stanovit datum.
• Vytroubit to do světa.

Plán a datum – v pořádku. Nad tím posledním bodem jsem se nicméně dlouho ošíval. Ale něco na tom bude.

 

Jak jsem (ne)udělal nový web

Když 30. dubna končil Posterous.com, musel jsem rychle dodělat nové ottocopy.cz. Povedlo se... ale bez toho hlavního, co jsem plánoval – mých nových e-booků.

Dodělám to hned ten první týden v květnu... do poloviny máje je to hotové... přísahám bohu, na Den dětí to bude... mám na to vlastně ještě celý červen... než uhodí prázdniny, je to tam... bla bla bla bla bla bla bla.

Nelžete si do vlastní kapsy. Váš ještěrčí mozek je sviňa. Vymyslí si vždy 1001 dobrých důvodů, proč to minimálně o den ještě odložit.

(Skoro) každý má skvělé nápady. Počítají se ale jen ty, které dotáhnete do konce. Proto musíte udělat „veřejný závazek“ (eeeh, zní to jako ze schůze SSM, já vím).

Jakmile se to dozví vaše okolí, není cesty zpět – a vy máte tu nejlepší motivaci svůj plán opravdu uskutečnit.

 

No dobrý, Otto... ale máš konkrétní příklad?

Mám. Zde na webu jsem si před nedávnem vyměnil alibistický headline („Chystám pro vás pecku. Vlastně rovnou tři. Budou tu co nevidět. Dávám si záležet.“) za nový jasný slib:

Co čert nechtěl, dělám další redesign webu. A dopisuji e-booky. 2. září to spustím.

Vidíte ten rozdíl?

Budou tu co nevidět... to znamená „na svatýho Dyndy“. Zítra. Pozítří. Popozítří... prostě nikdy.

Kdežto 2. září je prostě 2. září. (Ano, myslím tím rok 2013. Bez vytáček.)

 

A co že se to stane toho 31. srpna?

To poběžím svůj první půlmaraton. Doufám.

Už trénuji. A lepším se. Ze zadýchaného květnového půlkolečka v lužáneckém parku (Brňáci vědí...) už dávám 5 kilometrů v ostřejším tempu bez problémů.

• Tento týden začnu navyšovat na 10 km.
• V půlce srpna si na chatě v Samotíně dám těch dvacet kilometrů v tréninku.
• A na konci srpna už závod – půlmaraton Moravským krasem. Třeba zvadnu. Třeba ne.

Ale hlavně: o co těžší teď pro mě bude se vymluvit, když jsem to už všem rozhlásil na svém blogu?

Byl bych veřejně za blbce, kdybych to odpískal. Stejně, jako kdyby tu 2. září nebyl nový web.

 

Nebát se a uplést

Ano, byl jsem k té „americké“ strategii skeptický. Zveřejňovat sliby, to není nic pro mě... Ale je. Po dopsání tohoto postu jsem namotivovanější, než kdy předtím.

Napsat toho víc. Běžet dál. Dostat se výš. A rychleji. (Sílu už mám.)

Takže: plánujte, plánujte, plánujte.... ale hlavně si na sebe upleťte veřejný bič.

Klapka, kamera... akce!

 

Share Tweet Share

comments powered by Disqus