Jedna říše. Dvě tváře. Tři oříšky

Čtyři dohody. Pět v českých. Šest medvědů (s Cibulkou). Sedm kulí. A ty pověstné osmičky české historie nás učí už na základce.

 

A sami z fleku doplníte dále:

Devět křížů. Deset přikázání. Klapzubova jedenáctka. O dvanácti měsíčkách. Třináctá komnata. Čtrnáct bodů (prezidenta Wilsona). Patnáctiletý kapitán. Šestnáctková soustava. A sedmnáct jim bylo let. Sladkých osmnáct! Devatenáctá jamka. Dát si dvacet.

Nebo raději někomu: pětadvacet na holou. Osmatřicátá rovnoběžka. Čtyřicet loupežníků. Padesát odstínů šedi. S číslem 68 na zádech. Všichni chceme devětašedesátku. Nebo devadesátky v devět.

Sto roků samoty – a sto jedna dalmatinů. Třistatřiatřicet stříkaček. Tisíc klarinetů. Dva tisíce slov. Dvacet tisíc mil pod mořem...

Stačí.

 

Kolik metrů má maraton?

Kdysi jsem si myslel, že mě to čarování s číslicemi (Top 10 Lists... 7 dobrých důvodů, proč...) v tvorbě copy brzy přejde. A ostatním se to zase přejí.

Kdepak. Fascinuje mě to čím dál více. A ani druhá strana nejeví menší zájem.

A co teprve, když číslo zapíšeme číslicí. Pokud navíc trefíme to všeobecně známé, není třeba dodávat více:

 

–273 °C

3,14

158

451 F

1945

6. 7. 1415

8 848 m

42,195 km

2013

Stačí.

 

A nemusí to být ani známé číslo.

Na osmimístné číslici jsem například včera postavil headline pro homepage nového webu jedné služby (dozvíte se, až to bude hotové). A jsem přesvědčen o úspěchu. Proč?

Protože číslice mají nad námi moc. Jsou jednoduše magické.

(Ale nejsou samospásné. Musíte je zapojit do příběhu. Udělat z nich prostředníka. Být připraveni využít pozornost, kterou vám získaly.)

 

0, 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9

Jeden z důvodů, proč čísla a číslice tak fungují, si jistě vybavíte sami. Ze svého raného dětství.

Jedna, dva, tři, my jsme bratři.

Jedna, dva, tři, čtyři, pět – cos to, Janku, cos to sněd?

Měla babka čtyři jabka a dědoušek jen dvě.

Sotva jste získali stabilitu a přestali sát z prsu, už to do vás hrnuli. Říkačky, rozpočítadla.

A o čem je první a druhá třída na ZŠ? Kromě písmen je to hlavně dril s číslicemi – a neustálé zapisování, sčítání, odčítání, rozkládání, přesouvání, kombinace a variace stále stejných deseti číslic: 0, 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9.

Pak to jede a nezastaví se: násobení, dělení, záporná čísla, zlomky, mocniny, odmocniny, procenta...

To se vám zadere pod kůži.

A než dostanete občanku, máte v hlavě dokonale zapsanou rovnici: život = matematika = život.

Číslice určují naše vědomí. Je to základní mřížka, přes kterou si strukturujeme svět. Vždy a všude.

Když počítáte peníze. Když píšete přesné datum schůzky. Když sledujete sportovní výsledky. Když hledáte konkrétní dům na ulici. Když spěcháte na vlak v 16.04. Když kontrolujete Sportku. Když sfouknete svíčku na narozeninovém dortu. Když píši tento článek. Neustále. Pořád. V jednom kuse. Dennodenně. Furt. O sto šest.

 

Řeknu vám to jen třikrát

Proč se říká třikrát a dost?

Proč se jeden můj seriál jmenuje 33 rad, jak být dobrý copywriter? Proč jsem nenapsal jeden e-book, ale rovnou tři? Je to náhoda?

Co je tak zvláštního na trojce? Jak působí v lidském mozku? Dokáže nám „změnit mysl“?

Dozvíte se v jedné z kapitol posledního 3. dílu e-booku Pište jako copywriter. Ti první z vás již v listopadu.

Ti další podle toho, kdy jste si stáhli první e-book. Všechno pěkně popořadě.

Jedna, dva, tři, čtyři, pět...

Share Tweet Share

comments powered by Disqus