47 klíčových látek kreativity – 2. díl

Často se mě někdo ptá: „A kde pořád bereš tu inspiraci, Otto?“ Tak já vám to všem řeknu.

 

Vlastně jsem to už řekl: v prvním dílu tohoto článku.

Vybral jsem 47 osobních zdrojů, které mě nabíjí, inspirují, zapalují.

Prvních dvaadvacet najdete v tom minulém díle:

1. Asie
2. Bike
3. Cestování
4. Dech
5. Detox
6. Děti
7. Duchocvična
8. Filmy
9. Hašiš
10. Hudba
11. Knihy
12. Koncerty
13. Kostely
14. Koučink
15. Koupáky
16. Láska
17. Les
18. LSD
19. Luxus
20. Masáž
21. Mastermind
22. Mikrosetkání

 

A dnes jdeme na zbytek

I když, jaký zbytek… pořád jich je dost.

25 položek. Pětadvacet cest ke kreativitě. Pro psaní, tvoření, pro nakopnutí.

Některé jsou vám jistě důvěrně známé. Některé třeba míň.

Pojďme to projít:

23. Múza
24. Naslouchání
25. Nástěnky
26. Oceán
27. Oheň
28. Perspektiva
29. Pivo
30. Pohyb
31. Porno
32. Přátelé
33. Rod­i­če
34. Rutina
35. Samota
36. Sex
37. Slunce
38. SS: Studená Sprcha
39. Studenti
40. Svoboda
41. Tao
42. Tenis
43. Touha
44. Vesmír
45. Vlaky
46. Znojmo
47. Ženy

 

23. Múza

Chtěl jsem (už dlouho) na zeď nějakou múzu. 

Mít na očích vřídlo, jiskru, zdroj, palivo, rozbušku.

Vizuální viagru pro mé kreativní (sebe)vědomí vytvořila letos na zakázku umělkyně Kristýna Mlynář Koutná.

Rozměry velkorysé (120 x 80 cm), technika malby akční (cákando grando), ochrana festovní – je to celé natřeno profi lodním lakem.

A pracovní název Tenis & prosecco zůstal tomuto obrazu už trvale.

 

 

 

24. Naslouchání

Tohle ne každý umí. A já si té vlastnosti na sobě cením čím dál víc.

Držet hubu, když druhý mluví – a fakt ho slyšet.

Být spíš empatický radar než pohotový guru, který má na vše hned odháčkovací radu.

Kdo dobře poslouchá, dozví se víc. Proto nabere víc inspirace.

Ticho je někdy chytřejší než ta nejlepší odpověď.

 

 

25. Nástěnky

Moje guilty pleasure: zastavuju se u (skoro) každé.

Speciálně ty vesnické mě přímo fascinují – pohled do duše obce.

Výkup králičích kožek, pohřešovaní psi, sekaná od paní učitelky, koncert Stanislava Hložka, tombola v hasičárně…

Nejraději mám ale nástěnku v brněnské ScioŠkole. Jednoduché pravdy jednoduchou formou.

Někdy to prostě musíte dostat hodně naplacato, aby vám to v hlavě docvaklo.

 

 

 

26. Oceán

Fascinuje mě ta kombinace divokosti a bohorovného klidu.

Byl jsem u Tichého, Atlantského, Indického – a každý voní trochu jinak. 

Vždy, když stojím na břehu, tak se ve mně ztiší ten civilizovaný panáček – a cítím indiána, šamana, druida.

Oceán je nesmlouvavý živel, který vydržím poslouchat celé hodiny.

Třeba jako ten jeden únorový den na Cofete – nejodlehlejší pláži Fuerteventury:

 

 

 

 

27. Oheň

Vytáhněte mě někam na výlet – a za chvíli hledám klacky a něco na podpal.

Rozdělávám oheň, udržuju oheň, hlídám oheň jako poklad.

Miluju ten pohled do plamenů. Můžu na to zírat pořád. Nabíjí mě to.

Ta fascinace je hluboko v nás. Jsme lidé, kteří vzešli z ohně.

Dal nám teplo, světlo, ochranu, jistotu, zbraně… a možnost nejíst jen syrové maso.

 

 

 

28. Perspektiva

Jestli nás něco zabije, nebude to klima ani ejáj. Ale fanatismus všeho druhu.

Proto si tak vážím schopnosti vidět, že pravda má víc než jeden tvar.

Znát jen ten svůj názor vám moc nadhledu nepřinese.

To, že mám (rád) své hodnoty a své vidění světa, mě nebrání si občas půjčit cizí oči.

A najednou jsem bohatší, když vidím mřížky i těch ostatních.
 

 

 

29. Pivo

Víno moc nemusím, tvrdý už skoro nepiju, míchačky jen v sebeobraně…

Ale pivečko? To je čirá radost. Inspirace chmelem.

Po sportu, po práci, po jídle – dát jeden dva žejdlíky a pozorovat okolní klokot. 

Ten, kdo poprvé uvařil pivo, by měl dostat Nobelovku za mír.

Moje chutě: Dalešice, Kamenice, Chotěboř, Vorkloster, Stojácký Čechr, Vratislav, Mazák, Poupě, Rampušák, Únětice.

 

 

 

30. Pohyb

Bez pohybu není akce. Nemůžu tvořit, když se mi nehýbou myšlenky. 

A myšlenky se mi (už) nehýbou, když tělo (dlouho) sedí.

Poslední roky sportuju snad nejvíc v životě. A nehodlám s tím přestat. Dělá mi to extrémně dobře. 

Trek v přírodě, jít na bazén, zahrát si nohec nebo beach voliš, zkusit surfovat, přes zimu pinec či běžky… cokoli. 

Pohyb – základ života. Čistí hlavu a přináší nápady.

 

 

 

31. Porno

Nijak to neromantizuji. A byl jsem na něm dlouho závislý.

Ale buď se necháte drogou ovládnout, nebo jí (vlastně sobě) nakonec porozumíte. A pak můžete závislost rozpustit.

Ostatně nic není černobílé. I v pornu někdy najdete opravdovou něhu, jiskřivou radost, očistnou živočišnost.

Třeba film Summer of ‘72 (1982) sálá ryzím životem a romantikou víc než drtivá spousta vztahů, co vidím kolem sebe. 

Nehodnotím, konstatuji. Kde není magnetismus, není přitažlivost. 

„Are you a gentleman?“  „No, I'm an animal.“

 

 

 

32. Přátelé

Býval jsem solitér, ale tohle mě nabíjí čím dál víc. Být s přáteli.

Můžete být za vola, být zticha, sdílet kravinu nebo životní zlom… a všechno je to v pořádku.

Tlak je upuštěn, ego spadne, nálada jde nahoru. Stačí jedno setkání za čas.

Třeba na střední jsem bydlel na intru s třema borcema… a potkáváme se spolu doteď. Pokoj č. 4. Le-gen-dár-ní.

Přátelé od sebe nic nechtějí – a dají si vše. Ideální (s)měna.

 

 

 

33. Rodiče

Někdy je lepší nejet za nimi na návštěvu – ale vzít je na výlet.

Tam se vaši rodiče uvolní ještě jinak. A najednou z nich padají historky, které jste nikdy neslyšeli.

Třeba když jsme byli spolu na Istrii. Nebo letos v nádherných Priessnitzových lázních.

A loni jsem vzal tátu po jižním Slovensku do míst, kde vyrůstal – a byl tam naposled před šedesáti lety.

Takovou atmošku během dvou víkendových hodin u bábovky a turka prostě nevykouzlíte.

 

 

 

34. Rutina

Tohle je jeden z nejznámějších spouštěčů nápadů.

Jakákoli automatická rutinní činnost, při které vám její repetitivní charakter aktivuje „něco něco“ v mozku.

Takže pak „jakože najednou“ přichází kreativní výboje.

Já to mám nejvíc při umývání nádobí nebo ve sprše či u běhu.

Ale možností je asi tisíc: omalovánky, práce na zahradě, vyšívání, procházka, žehlení, jít na houby, jízda šalinou…

 

 

 

35. Samota

Pozor, neplést s osaměním. Samota je skvělá, protože vytváří unikátní prostor.

Být chvíli sám, v tichu, bez notifikací, daleko od hlučícího davu.
 
Toho šumu kolem je tolik, že nějaký čas se sebou by měla být povinnost. Myšlenkový detox.

S láskou vzpomínám třeba na tu robinsonádu jménem Lastovo – prázdný klidný ostrov.

Nebo na víkend ve Chřibech, kde jsem v lese u skal spal v září jen já a jeleni v říji. 

 

 

 

36. Sex

Proč téměř všechna náboženství tak moc démonizují sex?

Protože je to gejzír obrovské síly. Zdroj nespoutanosti. Vstupenka do říše svobodného ducha, kde knězů netřeba.

Sex je posvátný, ale nikdo z nás k tomu nebyl vychován. A tak si na to každý musí přijít sám. 

Nemluvím tady o mrdačce (nic proti ní, taky skvělý ventil). 

Jde mi o ten božský pocit, když začnete sex… který přejde v milování… abyste nakonec totálně splynuli. Uf uf uf.

 

 

37. Slunce

Marná sláva: já funguju na solární pohon.

V minulém životě jsem byl asi Ital (nebo na tuty nějaký jižan).

Těžko taky jako Lev abych nebyl v moci slunečního znamení. Prostě to miluju, když je krásně teplo, modrá obloha a zoncna.

V únoru toho moc skvělého ze mě v ČR nevypadne. To je boj o přežití.

Ale jakmile mi tady na Kraví hoře v létě zasvítí, hned se jdu ven připojit do nabíječky.

 

 

 

38. SS: Studená sprcha

Rozhodně nejsem žádný mega otužilec, to neříkám.

Ale opravdu je jen málo problémů, které by ráno ve sprše nevyřešil proud studené vody.

Najednou zapomenete na všechny trable – a jste tady a teď.

Zorničky se rozšíří, cévy zbystří, mozek jde do pozoru.

Pak už jen otevřít editor a začít s chutí něco tvořit. To jde samo! A dejme jedno chytré video k tomu:

 

 

 

 

39. Studenti

Oficiálně je učím já – ale zpětně se toho i já naučím spoustu od nich.

Z jejich textů, z otázek, z energie, která z nich jde.

Studenti z prvního ročníku Školy mistrů textu (2020/2021) si hned vytvořili skupinu a začali se pravidelně potkávat.

To mě samozřejmě nadchlo a od té doby chystám akce pro absolventy i já – setkání u piva, víkendovky v přírodě. 

Je to vlastně největší profesní inspirační zlato: moji studenti.

 

 

 

40. Svoboda

Ta má jistě mnoho podob. Ale já teď mám na mysli tohle:

Nemusím nikomu říkat pane. Nikdy mi to moc nešlo. Asi proto jsem taky nikdy nebyl zaměstnaný.

Práci si tvořím sám. Stejně jako rytmus dne i směry, kam chci růst.

Tahle svoboda je zásadní živná půda pro moji kreativitu.

Netvrdím, že to nejde i jinak. Ale tohle je zkrátka moje cesta.

 

 

 

41. Tao

Každý má nějakou bibli. Svůj vnitřní textový kompas.

Pro mě je to čínský spis Tao te ťing. Óda na život oproštěný od formalit a zásahů zvenčí. 

Četl jsem to snad padesátkrát. Pokaždé tam objevím trochu jiný úhel.

Nádherná filosofie přírody, která nekončí v pasti asketismu; jen holt ve světských ustanoveních nevidí žádnou hodnotu. 

Ale co já tady budu vypisovat… už jsem vše řekl Hance:

 

 

 

 

42. Tenis

Je to silná láska. Trvá už 13 let a nijak nepolevuje. 

Když hrajete tenis, tak v prvé řadě hrajete hlavně sami se sebou – se svou myslí.

Je tam tolik přímých paralel se životem i byznysem, že jsem to už dávno sepsal v tomto článku. 

Tenis je určitě sport, který mi do podnikání/tvorby dal nejvíc inspirace.

Předloni jsem konečně zažil slavný Wimbledon (návod zde) a za pár dní mě čeká premiérové US Open. 

 

 

 

43. Touha

Tohle radím vůbec nepodceňovat. Je to jeden z obrovských motorů. 

Touha není chtíč – je to zázrak, kámo, zázrak, co hýbe světem zevnitř.

Fascinuje mě sledovat, co vše touha dokáže, kam až různé lidi dostane, co jim dá, co vezme.  

Chce to vlastně velký kumšt: naučit se s ní pracovat zralým způsobem. 

Poznat svoje touhy, přiznat si je, vědomě je následovat. 

 

 

 

44. Vesmír

Jasně, taky mě baví hvězdy, planety, dalekohledy. Koho ne.

Vesmírem ale tady myslím spíš ten propastný prostor jako existenciální zrcadlo. 

Vesmír coby nejdrsnější učitel pokory. Proto tak miluju třeba geniální Lemův román Solaris (1961).

A nedávno jsem si s dcerou znovu pustil Interstellar (2014) – tam to všechno je. Rozepnutí za hranice ega.

Ten film zraje jak víno. Za deset let si ho dám zas. 

 

 

 

45. Vlaky

Kdo mě má rád, pojede vlakem, zní název jednoho francouzského filmu. 

Je to tak. Houpání a telegrafní dráty hrajou mi už léta to nekonečně dlouhýýý kreativní blues.

Vlaky jsou generátor myšlenek. Rytmus kolejí uklidňuje hlavu, probouzí nápady… Bus nikdy takový vibe mít nebude.

Jo a tu historku jak jsem jel vlakem do Chorvatska a už za Budapeští jsme měli 11hodinovou sekyru… tu znáte, ne?

Určitě jo. Tenhle post (2021) měl čtvrt milionů zobrazení. 

 

 

 

46. Znojmo

Tam jsem prošel středním pajdákem i výbuchem juvenilních emocí.

První lásky, ruce pod tričkem, večery v Gránicích, rockáč Na Věčnosti a zaražené vycházky na dva týdny.

Znojmo se mi vrylo tak hluboko, že už mi tenhle kus paměti nikdo z lebky nevymlátí.

Magické město mého rozjitřeného dospívání. Vracím se tam skoro každý rok. 

A vždy stejně skončím u sv. Michala – a dívám se do Podyjí.

 

 

 

47. Ženy

Existuje pro tvůrce nějaký hlubší zdroj inspirace než ženství? 

Tajemství, které se nečte, ale cítí. Žena jako počasí duše, krajina bez mapy, domov i extáze v jednom dechu.

Hrdinství bez fanfár. Měkká náruč i tvrdá lekce. Erotický blesk, který vám přepíše nervovou soustavu.

Milovat ženu je jako přijmout zázrak. Pořád se to učím.

A neznám uhrančivější vystižení ženského mystéria než se povedlo Lynchovi ve slavné scéně v Mulholland Drive (2001):

 

 

 

 

 

Když doutná, foukej

Tak to byla moje verze nálože pro zapálení kreativity.

47 různých zdrojů. Jistě si doplníte desítky dalších.

Někdo rád todle, jiný tamto, někomu funguje A, jinému B…

Inspirace je prostě všude.
 

Každopádně: až vám někdy někdo zase začne říkat, že mu schází inspirace… 

… tak už víte, kam ho poslat. Ano, do prvního dílu článku.

Tvořte, milujte, zapalujte.

Pokud něco hodně hoří, volejte 150.

Pokud to jen doutná, tak to rozfoukejte.

A teď mě omluvte: je už čas jít zase něco tvořit.

 

 

 

 

Share Tweet Share