50 věcí, které jsem (ne)udělal v roce 2014. A co z toho plyne

Možná si vzpomínáte. Jak jsem se tu před rokem prsil: co vše letos zvládnu, jak budu skvělý, totok tamtok, mistr světa… Teď přišel čas složit účty. Co jsem fakt splnil? A v čem jen kecal?

 

Tu rok starou modlitbu najdete v blogu pod názvem „50 věcí, které udělám v roce 2014“.

Střízlivé vyhodnocení provedeme jednoduše:

Ke každému bodu, který jsem dodržel,  napíši „ANO“. V opačném případě „NE“.

To jsem sám zvědavý… budu aspoň na polovině splněných?

 

50 odstínů novoročních předsevzetí

 

1. Budu víc s dětmi, protože mě potřebují.

ANO. Je to rozhodně lepší. Syn už za mnou nechodí a nedává mi hádanky: „Tati, co je to: pořád to sedí u počítače a pracuje to.“

 

2. Naučím se tancovat latino.

NE. Nelze mi upřít snahu. Ale latino zatím neumím. To je smutný fakt.

 

3. Nechám si ušít pořádný oblek, ať taky trochu vypadám.

ANO. Konečně si mě někdo může splést s gentlemanem. Když mě v tom obleku poprvé uviděla moje žena, řekla: „V tomhle přece nemůžeš nikam ven!“ Už chápu, jak to myslela:

(© takatukaphoto.com)

 

4. Přihlásím se do kurzu první pomoci.

NE. Nejsem schopen se k tomu dokop… a teď mě napadlo: co to dát dohromady? Můžu zajistit v Brně konání tohoto praktického kurzu první pomoci (normálně pouze v Praze a Hradci Králové). Musí nás ale být aspoň osm. Kdo má vážný zájem, čas i peníze, dejte mi vědět na ja@ottocopy.cz. Ať je tu hned o osm lidí méně, kteří neví, co dělat, když se něco zesere.

 

5. Potrénuji přes zimu forhend, ať vyklepnu Lukáše na první jarní antuce.

NE. Potrénoval jsem, to ano. Ale Lukáš mě stejně sfouknul 1:6. Výprask, debakl, zoufalství… Proto tuhle zimu trénuju zase. Aspoň do toho tiebreaku bych to na jaře mohl dotáhnout. Držte mi raketu.

 

6. Vytvořím e-book o direct e-mailingu a bude pro všechny zdarma.

NE. To jsem fakt slíbil? Uf... Přesouvám do složky „To do 2015“.

 

7. Dám si na jaře opět sedmidenní půst.

ANO. Dal. A napsal o tom článek tak vod srdíčka, až mě na svém Facebooku vyhejtoval sám Michal Kašpárek. V ten den jsem měl na webu dost slušný traffic. Tomu se u nás říká „linkbaiting po brněnsku“. Po kontroverzi je zkrátka hlad.

 

8. Poletím do Toronta na filmový festival (když to letos nevyšlo).

NE. Ten film, to cinema, ta kinematográfie… mě už nějak opouští, pane hrábě. Ani do Cannes už nejezdím. Ani do Hospodářek recenze nepíšu. Ale Toronto bych samozřejmě rád někdy viděl. (Stejně jako dalších asi 38 světových velkoměst.)

 

9. Nepustím si k tělu zprávy z domova ani ze světa.

ANO. Tak tady „nema problema“. Základy duševní hygieny už ovládám. Tohle je podle mě klíč ke štěstí.

 

10. Napíši knihu o copywritingu.

NE. Totiž… skoro ano. Ale ještě není celá. Vydání bude rozhodně až 2015. Takžes to prostě nesplníííl, napiš to na plnou hubu, jak to doopravdy je! Ježiš, děcka, nechte toho, už takhle se cítím blbě.

 

11. Zakáži si mixovat různé druhy alkoholu během jedné hodiny.

ANO. Zakázal jsem si to. Co to ale vypovídá o realitě… to už si fakt nevzpomínám.

 

12. Zkusím během 12 měsíců reálně pomoci 6 neziskovkám.

ANO. Víceméně to vyšlo. Konzultoval a upravoval jsem copy pro jeden projekt Člověka v tísni. Vytvořil jsem texty pro web Vítka & Fandy. Dal jsem dohromady jednu krátkou PPT prezentaci chráněného bydlení Mirandie. Z čistého nadšení spolupracuji na propagaci filmu Jsem brána. Snažím se pomoci brněnskému Expat Centru. A ten šestý projekt teď dlouho stojí (ani nevím proč).

 

13. Vezmu ženu do Říma a dáme si pozdní snídani v nějaké příjemné trattorii.

NE. A víte co? Litomyšl je taky krásná. A ta snídaně v Klášterních zahradách, bože! Úplně jako v Římě… kde jsem nikdy nebyl. Ehm ehm. (Kiš, kiš, hanba, kiš kiš!)

 

14. Vypátrám dva staré kamarády z mládí a půjdu s nimi na pivo.

ANO. Konečně jsem se potkal s Ríšou Žáčkem! A s tím druhým se domlouváme. Mentálně už na pivu tedy dávno jsme.

 

15. Dočtu všechny rozečtené knihy, které pořád ne a ne dočíst.

NE. Tohle jsem přece nemohl myslet vážně…

 

16. Pomodlím se, aby nám v sadu nepomrzly meruně. To by byla věčná škoda.

ANO. Pomodlil. A pomrzly jen trochu. Takže nějakých dvacet litrů hopsinkové šťávy v demižonu je. Special limited edition 2014 „Pijte jako copywriter“. To už ani není alkohol – to je 50% meducína. „Nic mňa nebylo a teď je mňa ešte líp!“

 

17. Oslavím nevímužkolikáté narozeniny tak, jako by mi bylo dvacet.

ANO. Celé je to v hlavě. Občas mám pocit, že je mi i patnáct. V tomto jsem poměrně flexibilní.

 
18. Vychovám v Proof & Reason nové copywritery. Nebo copywriterky.

NE. Nevychoval. A z agentury jsem navíc odešel. Tak to prostě je. Ale mají tam za mě více než dobrou náhradu.

 

19. Vstanu každé ráno s pocitem, že bych mohl taky každé ráno vstát na Západním břehu Jordánu a v Pásmu Gazy, takže na co si tady stěžuješ, Bohušu, běž si do koupelny vyčistit zuby a buď rád, že seš v Brně–střed 602 00.

ANO. Tak určitě, Bohušu. Žijeme si tu jako v nebi. Kdybyste si náhodou chtěli na něco stěžovat.

 

20. Usnu každý večer s pocitem, že jsem si nezapomněl vyčistit ty zuby.

NE. Pardon, ale to bych asi nemohl nikdy jít večer pít. Někdy je lepší nečistit, než si kartáčkem ublížit. Ráno moudřejší hospody.

 

21. Přestanu si bezděčně olizovat rty, kdykoli uvidím hlouček vysokoškoláků.

NE. Jemná melancholie po studentských letech mě drží pořád. A práce na textech pro VUT mi v tom moc nepomohla. Moje vlastní copy mě rozbrečelo: „Mamí, já chci zase na výšku!“

 

22. Vyhodím staré krámy z bytu (i ze své hlavy).

ANO. Z bytu ano. Z hlavy… víceméně… no, může být i hůř. Píšu si „splněno“. No no.

 

23. Zasadím v dubnu na terase hrášek a v červenci ho sklidím.

NE. Duben a květen ještě v pohodě, na terase hrášek rostl, sílil a dařil se… Než ho celý sežraly mšice. Takže v červenci bylo akorát suchý z nosu. Ó, jak jsi krutá, přírodo!

 

24. Roztáhnu křídla a poletím. Ve snu. Alespoň jednou za rok. Prosííím...

NE. Můžu si prosit, jak chci, ale létací sny se mi nějak vyhýbají. Nevím, poraďte: co si mám dát večer před spaním? Rohypnol? Film s Costnerem? Párek? Vše najednou?

 
25. Budu si častěji kupovat Nový prostor.

NE. Jako párkrát jó… ale pořád je to málo. Vždyť jde o blbých padesát kaček. A někdo ve stejném městě se z peněz za prodej časáku může najíst a nespat pod mostem. Nový prostor jako doplňková léčba sociálního (s)vědomí je pro mě cajk byznys model.

 
26. Přeskočím, přelezu, obejdu nebo podlezu každou překážku.

ANO. Tohle mi jde. Řešit problémy. Jakkoli. Nemusím u toho být vždy za hrdinu. Hlavně nezůstat na místě.

 
27. Vydám na blogu spoustu nových článků, o kterých teď nemám nejmenší potuchy.

ANO. Nevím, jestli spoustu… ale rozhodně jsem toho letos napsal nejvíc za posledních pět let. A třeba to příští rok bude ještě lepší.

 
28. Zjistím (opět), že svět je jen labyrint, ale ráj srdce jest třeba hledati.

ANO. Tak to prostě je. Dobrý vědět.

 
29. Udělám každý den dobrý skutek jako Mirek Dušín.

NE. Dobrých skutků dělám dost. Ale 365 jich asi nebude. V tom mě trumfne i Jarka Metelka. A dokonce i Jindra Hojer.

 
30. Nebudu zahazovat staré známé pro nové.

ANO. Nebudu. A nedělám to. Pokud máte opačný pocit – ozvěte se, mí staří známí. Napravíme to u kalíšku.

 
31. Přiznám si, že jednám jako debil, kdykoli se budu chovat jako debil.

ANO. S tím nemám problém. Navíc mě to vždy tak nějak zvláštně posilní, když si řeknu: „Šmarjá, totos posral.“ V klidu. Nejsem Ježíš. Jede se dál.

 
32. Zapíši si do Moleskinu každý divnosen, který si ráno budu pamatovat.

NE. Ale měl bych. Zrovna ten včerejší byl pěkně divoký! (V Thajsku. Se Standou Bilerem. Brrr.) Jenže co kdyby ty halucinogenní zápisky pak někdo našel? Jak to budu vysvětlovat? Špatně.

 
33. Zastavím se občas na ulici a zvednu hlavu nahoru. Do nebe.

ANO. Praktikuji. A doporučuji. Jako neumírá se na to, když to neděláte… jenže, víte jak. Pár pohledů nahoru – a člověk je hned jinde. Ale bacha, ať pro samé ideje nezakopnete o kdejaké hovno.

 
34. Vynechám v mluveném projevu slova „prostě“, „jako“ a „vlastně“.

ANO. Jako… snažím se.

 

35. Pomohu bližnímu svému.

Tak teď nevím; jak jsem to vlastně myslel? Tohle je tak mnohovýznamové...

 
36. Začnu zase číst Nietzscheho.

NE. A nevím proč. Přitom chci. Tak třeba zítra…

 
37. Popřemýšlím nad důležitostí umění masáže pro navýšení kvality rodinného života.

ANO. Dumám nad tím docela hodně. A čím dál častěji. Dokonce si už začínám plést slova „tata“, „tatra“ a „tantra“. Jestli to teda s tímhle nějak souvisí.

 
38. Vzpomenu si často, jak jsem měl pohodové dětství a jak mě rodiče brali na výlety.

ANO. Na to si ani nelze nevzpomenout. Jak rodiče do vás, tak vy do svých dětí. Všechno ostatní je vlastně prostě jako… takové to třepetání kolem.

 
39. Koupím synovi brusle, sobě taky a naučím ho hrát hokej (a sebe taky).

ANO. Splněno hned v lednu 2014! A dokonce jsme i dvakrát byli na venkovním brusláku. Než začalo být v únoru 15 °C. Letos to též vypadá na třeskuté mrazy. Asi koupím rovnou kolečkové.

 
40. Zakopu konečně tu archivní meruňkovici – někde za humnem.

NE. Až doděláme ta okna, až bude nová střecha, až dáme do pucu kuchyň, až vyřešíme krb, až až až až až… Znáte to, že jo? Starý známý song „Až já budu velká, bude ze mě (frílen)selka“.

 

41. Najdu si inspirujícího mentora.

ANO. Našel. Dá se říci, že našel.

 

42. Udělám vše proto, aby byl Adam Hrubý nadále mým dvorním grafikem.

ANO. Dvořím se mu, co to jde. Medovníčky do bytu nosím, meruňkovicí ho zásobuji, lichotkami podkuřuji na každé schůzce – a zatím to funguje. Buď má rád mě nebo ten medovník. Nebo lichotky v lihu.

 

43. Přestanu už nakupovat v tom posraným Albertu na Veveří.

ANO. Bylo mi potěšením. Do té jámy smrduté už prostě nepáchnu. A pokud jo, ať se propadnu mezi Šmouly.

 

44. Realizuji svůj tajný sen. Ale předtím si koupím neopren.

NE. Neopren už mám (a luxusní). Zatím se mi hodí tak maximálně do vany. Realizace tajného snu vázne na bodu 48.

 
45. Řeknu jasné „ne“ své droze.

Bohužel si teď nevzpomínám, kterou drogu jsem měl před rokem na mysli. Sorry. Nelze klasifikovat. Další, prosím.

 

46. Dám si dvacet, kdykoli si o to mé tělo řekne (a bude poblíž kanape).

ANO. Otto si o to říká hodně často. S radostí splněno. A nad plán. Tělo nezastavíš.

 

47. Seznámím se s každým, kdo za to bude stát.

NE. Kdybych chodil víc ven… tak budu/budete mít možná větší šance. Můj terapeut mi diagnostikoval pokročilé stádium „introvertis papučózis“. Člověk nesmí chtít všechno.

 

48. Uběhnu maraton.

NE. Jo. Uběhl. Tak maximálně po doktorech… Kurva drát! Na dubnovém půlmaratonu v Prostějově mi vyplo koleno. A od té doby pracuji na svém největším projektu roku 2014: KOLENO. To máte jeden ortoped, druhý ortoped, podolog, speciální vložky do bot, cvičení podle Kabata, galvanizace… Možná si začnu píchat i kolagen. Ale má to dvě pozitiva. To první: jsem pokornější. A to druhé: díky trablům s kolenem jsem se seznámil s úžasnou Marií Zemánkovou. Nebolí vás záda?

 

49. Napojím se na mocné síly vesmíru a stáhnu si i ostatní díly Star Wars.

ANO. Tu trojku právě stahuju! A bude to komplet. Mezitím klony útočí na mou peněženku. Syn teď na Vánoce dostane „Duel on Geonosis“. Čímž se celkový počet LEGO dílků v naší domácnosti přiblíží počtu vojáků Impéria.

 

50. Přečtu si na konci roku 2014 tento článek – a nebudu se stačit divit.

ANO. Divím se tak, že bych se ani víc divit nemohl.

 

Padesát závazků je asi trochu móóóc.

27 věcí jsem splnil, 21 nesplnil a 2 nelze určit.

Čekal jsem lepší skóre.

To jsou ty velký (vánoční) oči.

 

Poučení z krizového vývoje

Příští rok trochu zvolním.

Bude mi úplně stačit, když:

• Budu v klidu.
• Budu v pohodě.
• Zaletím si do New Yorku (případně ve svém snu).
• Nebudu nervózní.
• Nebudu křičet na děcka.
• Nebudu flákat ten Nový prostor.

 

Jen 6 položek? To musím dát.

Kdybych nedal, tak… to bych se snad divil ještě víc.

A vy se teď na nějaká komplikovaná vánoční a novoroční předsevzetí taky vyprdněte.

Alespoň dnes.

Však i nějaký ten prostor na hříchy musí být.

Takže hoďte se doma všichni pěkně do klidu, posílám tam… Ježíška.

 

Mír a lásku.

PF 2015

Share Tweet Share

comments powered by Disqus