Proč musí návrh webu znát každý (dobrý) copywriter

Recenzí na novou knihu „Web ostrý jako břitva“ vyšlo už dost. Hlavně od grafiků a webdesignerů. Zpozornět by ale měli i všichni copywriteři. Postupně vysvětlím proč.

 

S Honzou Řezáčem jsem během pěti let v rámci Proof & Reason spolupracoval na řadě webů jako copywriter.

Takže vím, jak Honza pracuje. A vím, jak se umí hlasitě smát (až se s ním nedá sedět v jedné kanceláři).

Ta druhá vlastnost se naštěstí nijak nepromítla do Honzovy první knihy.

Její podtitul je „Návrh fungujícího webu pro webdesignery a zadavatele projektů“.

A tady začíná celé to zmatení pojmů.

 

Proč lidé nechtějí „návrh webu“

Nebudu tady recenzovat samotnou knihu.

Ta je, myslím, skvělá a přesvědčivě vyargumentovaná. Cítím z ní, že Honza ještě nemá děti – proto měl v posledních 10 letech tolik nerušeného času číst a číst a vše si zkoušet a zkoušet a testovat a testovat.

Ono „zmatení pojmů“ nastává, když knihu o webdesignu pro webdesignery vydáte v ČR:

• Slovo „webdesigner“ totiž trochu plave na vodě. V zahraničí znamená striktně „kodéra“ (tedy programátora). To je zde nepoužitelné.
• U nás se vžila rovnice „webdesigner = grafik“. Jenže spousta (i výborných) grafiků jednoduše nejsou (a nechtějí být) webdesignery.
• Honzova kniha razí teorii, že webdesigner je ten, kdo provede web všemi fázemi: od analýz přes prototyp, grafiku až po obsah či kódování.
• Jenže to sám neudělá skoro nikdo – takže webdesigner není jedna osoba, ale jde o výsledek práce více specializovaných odborníků.

Ještě jsme ani nezačali… a už je v tom zmatek.

A teď si představte, že se v onlinu neorientujete – a chcete si nechat vytvořit web.

Budete po někom chtít „návrh webu“? Budete hledat „webdesignera“? A budete vědět, že u nás se tato profese skrývá pod označením „UX designer“?

Nechte mě hádat:

• Když máte peníze, jdete do online agentury – a možná jediný, koho za celou dobu uvidíte, bude přidělený projektový manažer.
• Když nemáte tolik peněz, vygooglíte si a následně oslovíte nějakého grafika – od něj pak čekáte, že to celé nějak zařídí.
• Když nemáte žádné peníze, poprosíte nějakého kamaráda – který už jeden web udělal (ten svůj). Pánbůh s vámi.

Architekti jsou na tom lépe. (Však také mají náskok několika staletí.)

Když chce někdo dobrý dům, tak ví, že se nezačíná maltou a cihlou – ale schůzkou s architektem.

Ale lidé, kteří chtějí web, dnes prostě a jednoduše neví, že se začíná návrhem webu.

Neví, že to mají chtít. Nikdo jim to neřekl.

Web je příliš mlád. Žádná česká škola webdesign nevyučuje. Osvěta webdesignu směrem k laikům je totálně v plenkách.

Přitom je to zásadní věc, pokud si nový web neděláte pro radost, ale opíráte o něj svůj byznys.

 

A nyní trochu reality

Tak. Z knižních webdesignerských výšin zpátky na zem.

Zpět do denní reality zakázek a poptávek na českém (webovém) trhu.

Honza v knize popisuje metodologické kroky v návrhu webu, které všechny a takto do detailu využijí pouze velké weby s velkými rozpočty.

Malý či menší web (= tím myslím web o několika stránkách s celkovým rozpočtem do max. 100 tisíc Kč úplně na vše včetně úvodní propagace) si profi webdesignera většinou nemůže dovolit.

Co s tím?

Teď právě přichází moment, proč by si měli všichni copywriteři přečíst knihu Web ostrý jako břitva.

V praxi to podle mých zkušeností vypadá zhusta takto:

• Osloví mě klient, který chce texty – ale nemá nic jako prototyp webu (a nemá na to ani peníze).
• Osloví mě grafik, že má pro mě zakázku – ale když dojde na lámání chleba („Kdo vytvoří strukturu?“), tak Černý Petr nějakou záhadou zůstane mně.

„Páč kopyvrajter, ten je přeci zodpovědnej i za vobsah, no ni?“

Ať tak či onak, často je výsledek stejný: mám suplovat základní funkci webdesignera co se týče etapy „návrh struktury webu“.

Takže znovu: co s tím?

1. Buď jde o případ, který popisuji níže – a pak to celé hasne.
2. Nebo si vzpomenu, co mě učil Honza – a pak to celé klapne.

Vůbec netvrdím, že odvádím  skvělou webdesignerskou práci. Nedělám analýzy, nedělám uživatelský výzkum, nedělám toto ani tamto, nedělám spoustu dalších věcí.

Ostatně, nikdo by (mi) to ani nezaplatil.

To, co dělám, je, že jako copywriter uplatňuji základní pravidla návrhu webu – a díky tomu odblokuji stojící projekt, který nemá informační strukturu webu (a rozhodně nemá peníze, aby ji zadal profíkovi).

Není to jako od mistra, to ne.

Ale funguje to.

 

Zpátky za webdesignerem

To, co jsem teď popsal, ale můžu udělat jen u opravdu malých projektů, které:

• jsou mi sympatické (kladné emoce jsou k nezaplacení)
• nejsou to e-shopy, ani ty miniaturní (to je úplně jiný sport)
• mají přehlednou cílovku (které víceméně rozumím)

Příklad? Třeba web pro základní školu Livingston. (Zde jsme strukturu a obsah vymýšleli spolu s grafikem Petrem Novákem.)

Malý web, přehledné zadání, jasně určená akce (= zápis).

Žádná operace mozku.

Ale pokud jde o jakýkoli větší projekt, který chce obejít funkci webdesignera, tak se mi rozsvítí červená kontrolka.

A do vytváření struktury nejdu ani omylem.

Nemělo by to smysl. A velmi pravděpodobně by to (dříve nebo později) krachlo.

 

Takže úspěšným webům zdar – a profesionálním webdesignerům zvláště!

Share Tweet Share

comments powered by Disqus