3 věci, co mě ser... trápí

Přátelé, nemohu si pomoci, ale mám tu trio menších nedorozumění. Pojďme si to v klidu a bez emocí probrat.

 

Tobě ten smalt včera nedošel?

Když napíšete slovo email (a neživíte se povrchovou úpravou kovů či jako dentista), tak v 99,9 % případů zřejmě myslíte elektronickou poštu.

Tedy e-mail.

Ano, je tam spojovník – a má to v češtině dobrý důvod.

E-mail [ímejl] = elektronická pošta

Email [emajl] = 1. nátěrová hmota, 2. smalt, 3. zubní sklovina

Do smsky kamarádům si samozřejmě pište, co chcete (email, mejl, mejdlo...).

Když ale vaše oficiální kontakty vystavujete světu na očích (web, leták...), zkuste raději „e-mail“.

Povolená druhá varianta („mail“) někdy nešťastně otevírá pochybnosti, zda myslíte elektronickou zprávu nebo tištěný dopis – viz časté zmatky mezi „direct e-mail“ a „direct mail“.

 

S Úctou Váš Levný Lídl Služebníček

Začaly to kdysi letáky supermarketů a od té doby se nákaza Velkým Vé šíří jako mor.

Jsme tu pro Vás... tato nabídka splní Vaše přání... přejeme Vám příjemné nakupování...

Ááááááá...

Když nepíšete osobní dopis, ale text určený více lidem najednou (což web či leták zřejmě je), tak tam „Vám, Vaše, Vás...“ necpěte jen proto, že Vám To Připadá Zdvořilé.

Není pro to žádná rozumná opora v Pravidlech a hlavně: je to přece Trapně Vlezlé.

Že si někoho vážíte, mu nejlépe dokážete kvalitou služeb, ne Velkým Vé.

Jiné kafe je to samozřejmě v direct e-mailu (tam budíme zdání, že píšeme právě a jen Vám) nebo v hláškách po odeslání webového formuláře či objednávky („Děkujeme – odeslali jsme Vaši objednávku...“).

O psaní malého a velkého „v/V“ se samozřejmě můžeme hádat.... Tak se pohádejme! Já ho v obecném textu (nejen na web) zásadně nepíši.

Doufám, že vy také ne.

 

Prosím o 249,- Kč... takže 498?

Do třetice malé upozornění.

Peněžní částku s haléři píšeme standardně 30,50 nebo Kč 30,50. To je srozumitelné.

U peněžní částky bez haléřů si také můžete jednoduše vybrat ze dvou variant: buď 949 Kč nebo 949,–.

Problém je, když za vaše kachní prso se špenátem chcete na jídelním lístku třeba „185,– Kč.“

Zákazník-grafik vám to nezaplatí („Pchá, máte tu typografickou chybu!“). Zákazník-copywriter taktéž ne („Děkuji, kachna ušla, ale takto se ceny opravdu nepíší...“).

Nedublujte zápis ceny. A ze dvou možností doporučuji spíše normální „Kč“. Zápis „185,–“ vypadá jako záznam z účetní knihy.

Pokud máte čas, můžete si patálie s psaním peněžních částek přečíst celé.

 

Takže, ukázková věta nakonec:

Děkuji Vám všem za emaily, stály mě jen 99,– Kč.

 

Share Tweet Share

comments powered by Disqus