Kde si dobít baterky

Letos jsem se nějak rozcestoval. Tady je 8 tipů na skvělá místa, kam se vydat za božským klidem.

 

Velmi nepřekvapivě mají všechny lokace něco společného s vodou. 

Pláž, přehrada, oceán, jezero, potok, moře, rybník, lom, hráz, řeka, laguna…

Tam ta energie teče sama. 

To se vždy nabiju raz dva. Ať mám přes zimu z čeho brát.

Něco z toho zkuste též.

 

1. Egremni – Lefkada, Řecko

Tohle mě dostalo. 

Že je ostrov Lefkada proslulý plážemi, to jsem si před odletem samozřejmě přečetl…

… no ale že až TAKHLE?

Ta nepopsatelně jemná tyrkysová modř spolu s majestátností vápencových skal vás oslepí – obrazně i doslova.

Co se na vás chystá, tušíte už z dálky:

 

Kouzlo přírodní pláže Egremni je, že se k ní žádný maňas autem nedostane.

Káru musíte nechat v lese, projít se přes kilák po rozpáleném asfaltu a pak sejít (hlavně zpět vyjííít) to

s

t

r

m

é 

schodiště po útesu.

I proto tam není narváno. (Ověřeno, 24. srpen 2022.)

Navíc ti, kdo sestoupí, zůstávají na zhruba 200 metrech od jediné přístupové cesty.

No a jelikož má pláž na délku 2 000 metrů… tak stačí poodejít víc vlevo.

A máte ten eden celý pro sebe:

 

Plavky šly hned dolů a kópačka jak z filmu. Nirvána.

Pár světových pláží jsem už viděl (Bali, Thajsko, Kanáry), ale řecká Egremni je za mě naprostý top.

Dávám deset z deseti.
 

 

2. Seč – Železné hory, ČR

Můj tuzemský objev roku. 

Okolí Sečské přehrady jsem si dal na bajku během čtyř červencových dnů.

Dost jsem to celé pojezdil, seč mi síly stačily a můj soud je jasný.

Má to tam skvělý vibe.

 

Samotná přehrada je pohoda jazz.

Žádná turistická komedie – motorové čluny a skútry zakázány. Jen sem tam pár lodiček a šlapadel.

Ať se od vody vydáte kamkoli, čeká vás taková klidnější, méně známá verze Vysočiny. 

 

Na sever přes Podol do Heřmanova Městce, na východ přes Kaňkovy hory k hradu Lichnici.

Za mě nejštavnatější byl trek po modré na východ z Ústupků směr Mladiny.

To dáte i pěšky. 

Nebo se jen tak toulejte lesem…

… a pak šup rozpálenou hlavičku pod studenou vodičku.

 

Zde zrovna Lovětínský rybník, kousek od Třemošnice.

No mlaskal jsem si nad tou přírodou nonstop 24/7. A nejen proto, že jsem tam byl na své narozky 24. 7.

Nádherný to kraj, celé Železné hory.

Doporučuju. Taková skrytá perla. 

 

 

3. Corralejo – Fuerteventura, Kanáry

Já mám prostě rád prOsTOr. 

Hodně prostoru.

Ideálně kilometr vlevo vpravo (téměř) pusto prázdno.

 

Přírodní park Corralejo je vlastní vesmír – v už tak dost svérázném univerzu celé měsíční krajiny Fuerteventury.

Nejlíp mi to sedlo na pláži La Goleta. Jo, ta na fotce.

Jste ani ne 100 km od Afriky, všude jen písek all around, Atlantik vás konejší svou krásně chladivou náručí… 

Tohle by nám mohla proplácet vézetpé. Aspoň půlku.

Zajeďte taky na jih ostrova pod Costa Calmu.

Konkrétně na pláž Esmeralda (ach…), ze které se během přílivu stává Laguna de Sotavento.

 

Ne, ty lidi jsem z fotky nevymazal ve Photoshopu. 

Nebylo třeba. Žádní na pláži nebyli. Zero.

(Testováno v dubnu 2022.)
 

 

4. Beretnica – Pag, Chorvatsko

Ale člověk nemusí za dobrým mořem jen lítat v aeroplánu.

Kdyby nebyla ta Republika Hrvatska, tak si ji musíme vymyslet.

Za pár hodin jste autem/busem/vlakem u Jadranu. A to se počítá. 

Na Pagu jsem si letos půjčil fichtla a z přelidněné Novalji vyrážel na západ i východ.

Tím druhým směrem je například schovaná zátoka Beretnica. 

Dojet se dá k pláži Ručica, ale tím váš úkol nekončí. 

Zaparkujte, běžte dál po svých přes šutry nahoru (v žabkách neé), po chvíli se zlomí horizont a už jste blízko:

 

Nebo vyrazte na západní cíp až za Lun k informačnímu centru, kde se dejte ostrou doleva dolů. 

Tam je malá tichá plážička Krušvina. (Skvělý vstup do vody.)

A hned nad ní začíná rozlehlý olivový háj – místní chlouba.

Já si tam zameditoval s 2 000 let starým olivovníkem.

 

Kdyby ten strom mohl vyprávět… 

Ježišikriste, vždyť on pamatuje i Krista!
 

 

5. Balaton – Beskydy, ČR

Nenadálé překvapení u cesty.

Jedu si takhle o prázdninách na Soláň… a hned za Novým Hrozenkovem najednou těsně u silnice super přírodní koupání.

Byl zrovna hic jak cyp, tak nebylo co řešit.

Vodní nádrž Balaton je v 500 metrech nad mořem – a možná i to jí dává tak zvláštní šmrnc.

 

A uspokojí oba tábory.

Ten první jde na hlavní pláž, kde je poblíž výčep, zázemí či beach hřiště. 

Za pár kaček tam půjčují i paddle. 

My ostatní jdeme na protější břeh, kde je víc mlází, chvojí, křoví, trní, houští, větvoví, stromoví, hloží, rákosí, kapradí… a ve vodě s námi plavou kačky.

Jedna paní tam vedle mě venčila kozu.

Taková beskydská beseda.

 

 

6. Anaga – Tenerife, Kanáry

A ještě jednou Atlantik.

Dávat tipy v rámci největšího kanárského ostrova by naplnilo blogový seriál, takže jen v brutální zkratce:

Když všichni míří na jih, jeďte na sever. 

Aspoň na čučku na jeden den.

 

Tady se snad natáčel Pán Prstenů…

Anaga je jednak pohoří, pak i označení historického regionu, a také název biosférické rezervace (od 2015 v UNESCO).

Třeba mlžná procházka extra vlhkým – a tisíce let starým – vavřínovým pralesem (!) se mi hódně vryla do paměti.

Pak popojeďte víc k pobřeží, kde už atmosféru kouzlí černý vulkanický písek.

Playa del Roque de las Bodegas:

 

Na delší ráchání ve vodě to (v únoru) moc nevypadalo… ale už jen zažít ten severský čmuch od neklidného oceánu!

Mocné to bylo.

Tady všemi smysly cítíte, jak má příroda navrch.

A že je to tak správně.

 

 

7. Štachlovice – Rychlebské hory, ČR

Jó, ty moje Rychlebky…

V nich jsem prožil asi několik minulých životů. 

Ladí to tam se mnou maximálně.

Skvělý lom Rampa poblíž Černé Vody zná (skoro) každý, tak jsem letos v červnu chtěl vyzkoušet něco jiného.

A našel.

Dokonale schován v lese (a přitom dvacet metrů od silnice) je další zatopený lom – přímo u cesty z Vidnavy na Štachlovice.

 

Bacha, hloubka až 22 metrů. To není málo.

Nečekejte úplnou robinsonádu; místní o této koupačce samo litr dobře vědí.

Ale je to pořád na pohůdku. A romantika jak vyšitá.

Přifrčet sem na kole, skočit do vody a pak zase jet dál… je značka ideál.

Malé, nenápadné, extra příjemné místo.

 

 

8. Ambra – Beverly Hills 602 00, Žabovřesky

Všude dobře, v domácí knajpě nejlíp.

Každý zážitek z ciziny je třeba po návratu kvalitně spláchnout tam, kde vás obsluha zná jménem.

A nese vám nektar jen-co-vás-zmerčí-přicházet-z-ulice.

 

Kdybych neměl tuhle brněnskou pivnici, tak si ji musím otevřít.

Vodní prvek je zde přítomen v dalešické formě a stáčen vždy ve skvělé formě (ověřeno dva dny zpět).

Zde rád piji, zde jsem člověkem.

Tady se také na zahrádce rodí další cestovatelské sny a plány. Co nového objevím?

Kampak se příště vydám dobít baterky?

Ale co pořád já… 

Hlavně kam vy?

 

 

Share Tweet Share

comments powered by Disqus