Born for Robinson: jak si užít Chorvatsko bez lidí i signálu

Chcete k moři, ale nemáte rádi turisty? Chápu. Proto jsem v červenci na blind vyrazil – a zázrak objevil.

 

Nádherný tichý ostrov, kam se nikdo moc nežene.

Možná i proto, že cesta trajektem ze Splitu tam trvá 5 hodin.

Ale za trochu trpělivosti dostanete klid a mír, extra průzračné moře a… a klid a mír s nášupem.

Žádné bary, žádné hotely, žádné diskotéky. 

Žádné stánky s cetkama, ani pláže s ceckama.

Jen čistá příroda, 792 místních obyvatel a krásné zátoky kam se podíváš. 

 

To prostě chceš. Aspoň na pár dní.

 

Zapomenutý ostrov

Že tu nebude žádná tlačenice, to šlo poznat už po přestupu na Korčule.

Najednou nás na tom menším trajektu bylo pět a půl. 

Jedna starší paní si pletla, druhá vezla vajíčka, tuhle jeden mladý pár s kolama, tamhle dvě rodinky s kočárem. Plus jeden vyčichlý düsseldorfský seladon na koloběžce, který světáckou englißhtinou balil nějakou eurokočičku s baťůžkem.

Tohle nebude Makarska. Sem jako turista zajedete buď omylem, nebo z hodně dobrého důvodu.

Po připlutí vystoupíte, vytáhnete telefon… a lup ho! Jste off.

The person you are calling is not available at this moment a nebude ani další moment
 

Jestli vám chce někdo zavolat, tak maximálně z okna.

A na samotném ostrově mě zpětně zaujal nejvíc tenhle fakt:

Ať jsem se v kteroukoli denní dobu postavil na jakékoli místo, nikdy jsem neviděl dohromady víc než cca 20 lidí. 

Většinou míň. Ponejvíc místňáků. Často téměř nikoho.

A to jsem tam byl jakože v high season.

Hádám, že třeba v září to tady musí být ještě větší liduprázdná pohodička.

Fronty na zmrzlinu tu nejsou.

On tady není ani ten krámek se zmrzlinou.

 

Kde tam bydlet?

Jasně, můžete si tu najít nějaký apartmán v soukromí, není problém.

Já to mám rád v přírodě, tak jsem si apartmá postavil přímo u moře se západní orientací ložnice na sunset boulevard.

Větrání v pokoji automaticky zaručeno 24/7, úklid pravidelně provádí mravenci

 

Jen kilometr (a něco) od přístaviště je na výběžku schovaný malý přírodní kemp. 

Vede ho rodina Belinić (otec se synem). Atmosféra vskutku intimní.

Jestli ale chcete ještě víc Robinsona (bez sprchy, hajzlíku i veliko točeno), rozděláte si svou hamaku asi kdekoli, kde najdete dva stromy.

Ano, vím, oficiálně je to v Hrvatsku zabranjeno… ale tady mi přišlo, že to nikoho nezajímá.

Na ostrově jsem viděl jedno policejní auto (neustále zaparkováno u přístavu) a dvě benga (permanentně zaparkovaní u kafíčka naproti).

Každopádně – jakmile si jednou pořídíte tento přenosný hotel, vezmete si ho bez problémů už kamkoli:

Tolik cestovatelské radosti v něčem tak prakticky skladném... no nekup to
 

• Střecha nad hlavou (to modré): 303 g
• Postel s nebesy (to černé): 147 g
• Úložné prostory (to zelené): 154 g

Váží to v batohu dohromady asi jak jedna plechovka Plzně.

A zážitky z toho jsou bezedné.

 

Co tam dělat?

Tak skvěle se tu dělá třeba NIC. 

Můžete úplně vypnout. Totální reset. Chytání lelků na plný úvazek.

Pak se pomalu zvednout a vykoupat se v (ale fakt extra čistém) moři.

Nebo se zvednout ještě víc a podívat se na pomníček studené války, kdy byl ostrov hlídaný (a civilistům nedostupný) domeček pro ponorky.

Obranné bunkry tyto hlídával krvavý pes Tito
 

Nebo si v kempu půjčte kolo a dostanete se (skoro) všude.

Jen varuji před přílišným optimismem mapy.cz, které vás někdy namlsají na zpevněnou cestu… ale pak z toho máte jen zpěněnou krev a pěnu u huby.

Zde, prosím, ukázka odbočky ze silnice hlavní na silnici vedlejší:

Kruciprdel! Tudy už kolo do kopce příště nepotáhnu

 

Ale dobrý, posílíte u toho kardiovaskulární systém, zafuníte si jak lokomotiva, zanadáváte jak dlaždič Djokovič… jebem pičku tvoji mati! 

Nicméně kde je strast, musí být za odměnu i slast – tou (kamenitou) zkratkou se dostanete k jedné z X odlehlých zátok.

Odhazujete kolo i zpocené svršky a šup hlavičku pod vodičku. 

Jen se na tu fotku podívám a jel bych tam hned zas

 

Nebo si půjčíte kajak a tu svou osamocenou zátoku objevíte z hladiny a jinde.

Jednu takovou miniaturní roztomilou (fakt pro jednoho) jsem našel hned kousek jižně za tím kempem. 

To už byla totální robinsonáda.

 

Svět včerejška

Vrcholem civilizačního pokroku je na tomto ostrově stejnojmenná obec, kde žije 350 lidí.

Všichni už ty pohledy na malebné chorvatské vísky dobře známe… ale stejně vás to dostane znovu i po stodvacátéosmé:

Takový lepší Mikulov, že?

 

Duch římské provincie, poté benátské okupace a následné správy Dubrovnické republiky se vpil do místních uliček, domů a kostelíků.

Tady čas běží jinak. You can fíl it in dzí ér…

On vlastně neběží. Jen tak zvolna jde. Ne vždy rovně. Někdy se vleče až za roh. Tam na chvíli i postojí.

A když se nikdo nedívá, šourá se pomalu zpět.

Tady Bůh názorně demonstruje platnost obecné teorie relativity času

 

Má to celé zajímavou historii, ale tu si vygooglíte. 

Co na netu nenajdete, je ten pocit husí kůže, když přijdete do jedné restaurace… a víte, že jste tady už někdy byli.

Myslím jako třeba před sto lety. Nebo tak nějak.

Posadil jsem se na zahrádku jak z Felliniho filmu, přišel číšník z docela jiných časů, hráli tam Bella Ciao a Édith Piaf... a já z toho byl paf.

Teď je siesta, večer bude fiesta. Vidíte na stromech ty žárovky?

 

Čekám, že každou chvíli si přisedne Yves Montand. Nebo snad i Stefan Zweig.

Dávám krevety a dvojku domácího bílého, budím se ze sna, sedám na rozhrkaný bicykel a jedu na Heliodrom.

Prý jsou odtud (hodinu před západem) skvělé výhledy. 

No nelhali...

Půl království tomu, kdo do iPhonu dostal funkci PANO

 

Cestou nahoru na kopec jsem nepotkal nikoho. Cestou zpět do kempu asi deset lidí. 

Takhle si představuju dovolenou.

 

Vesmír v kostce

Příští ráno vstanu, opařím se kalendářem… no a tyve! 

Mám narozky.

Kontrolní pohled do zrcadla: nevypadám já věru zle, šediny v normě, klik i dřep bez zadýchání, krevní obraz vylepšíme meruňkovicí, ranní erekce se občas zjevuje i k večeru… a rychlé samovyšetření je u konce.

Nález: jsem zdráv.

Aby tomu bylo i nadále, ordinuji si vitamin D v koňské polední dávce.

Svým majákem bezpečně navádím trajekty úžinou do přístavu

 

No a co myslíte, kolik bylo celkem na tom mole lidí? 

Počkejte, spočítáme to: já, mé lepší já, moje alter ego, pak superego, Mr. Hyde, Hopkirk… no prostě nikde nikdo.

Navečer se příjemně znaveni vrátíte na ubikaci – a před večeří vás ještě čeká meditace u západu.

Na fotce je to vždy kýč jako bič, naživo je to vždy… uuuááá

 

Po setmění dáte na základně v kempu pivíčko, pan majitel vás pozve na rakiji, ještě chvíli posedíte, pak odcházíte temnou pěšinou do své odlehlé rezidence za útesem, leháte si do hamaky, spokojeně usínáte...

… a ve dvě ráno BANG! 

Zrovna je úplněk. Ale jak kráva. To nevymyslíš.

Neomylně nachází skulinu mezi stromy. Budí mě. Oslepuje mě. Nemůžu spát. 

Tak se na sebe díváme.

Ne, to opravdu není Slunce. To byl Mořský Mega Měsíc

 

Zažít úplněk sám v přírodě na své narozeniny, taková konstelace se opakuje jednou za… třiačtyřicet let. Plus minus.

Je to asi základní životní dovednost: umět si to užít napřed sám se sebou. 

Až pak si to kdykoli užijete i s druhými – a ti druzí zase s vámi. 

Když spojíte svou malou ves a velký božský mír, tak dostanete vesmír. Svůj vnitřní osobní v tom obrovském galaktickém.

Jsme všichni se vším propojení. Stačí si to neblokovat v řepě.

Slunce, tělo, Měsíc, duch, Země, voda, vítr, (k)ámen.

Tak jsem si u Jadranu i solidně zafilosofoval ve 2.30 am.
 

 

„Tak už nám to řekni...“

No dobře.

Ten tajemný ostrov přírodních pokladů je samozřejmě LASTOVO.

Trajekt ze Splitu tam pluje každý den. (Jestli nejedete s vlastním autem, zvolte menší katamarán a bude to místo pěti hodin trvat jen tři a půl.)

Robinsonský kemp je Kamp Zaglav.

Ta restaurace z minulých životů je Fumari (hned vedle kostela v městečku Lastovo). Vřele doporučuji.

Skvělé spaghetti marinara mají třeba v Konoba Pece v Ubli.

No a ta tichá příroda kolem… krása střídá nádheru.

Slunce zapadne přesně za ostrov Vis (55 km odtud), vpravo vidíte kousek blízké Korčuly

 

Lastovo je taková láska na druhý pohled. 

Žádná vyvoněná blondýna s mrkajícíma řasama, ale přirozená bruneta s uklidňujícím pohledem.

Chladivý balzám na nervy, hřejivá náruč pro tělo, očistný detox pro ducha.

Ten můj si tam teda mlaskal blahem.

 

 

Share Tweet Share

comments powered by Disqus