Vánoční inventura: 2017–2023

Posledních šest let jsem každý prosinec psal nějaké předvánoční moudro na svůj Facebook.

 

Takový vinš a PF v jednom. Od srdce. 

Včera mi to nedalo… a všechny texty jsem dohledal a vytáhnul. 

Jsou na této stránce pěkně v řadě za sebou:

 

2022 – Vědma

2021 – Dvaadvacet

2020 – Dušek

2019 – Lisabon

2018 – Minikvíz

2017 – Následky

 

Je to docela koncentrát. 

 

 

Můžete si texty ředit dle potřeby. 

Nebo si tu dávku teď píchněte do žil celou. 

Třeba z toho budete mít duševní vertigo jako já. 

A třeba si do toho promítnete svůj vlastní příběh, své hodnoty, svou mřížku světa.

To bych si přál asi nejvíc.

 

 

 

2023

VŠE ŘEČENO JEST

 

Přemýšlel jsem, co za vinš bych napsal letos.

A přišel na to, že vlastně nic nového ani speciálního není třeba.

Vše, co mám (stále) na srdci, je (stále) v těch předchozích textech.

Platí teď jako tehdy.

Snad jen z toho roku 2017 mě trochu píchlo u srdce.

No co už, dokument doby.   

 

Tak jdeme na tu nálož. Skoro 4 tisíce slov. Připraveni?

Zavřete e-mail, pusťte si koledu, nalijte teplé té…

… začíná výlet proti proudu času:  

 

 

 

 

2022

POTVRZUJE VĚDEC I VĚDMA: ČEKÁ NÁS DOBRÝ ROK 

 

Minulý týden zveřejněná zpráva Matematického ústavu AV ČR hovoří jasně.

Když sečtete jednotlivé číslice v letopočtu „2023“, dostanete číslo 7.

A sedmička je už od dob pythagorejců číslo rozumu a štěstí.

Válka skončí, inflace zmizí, energie zlevní, krize pomine, zima poleví a fialky budou kvést před každým domem.

Ke stejnému závěru jsem došel i po experimentálním zapálení ručně vyrobené svíčky, kterou mi o slunovratu darovala jedna vědomá kamarádka.

 

 

Na fotografii můžete z charakteristického tvaru vyteklého včelího vosku jasně vyčíst:

– hojnost

– klid

– a mír

pro nadcházející rok 2023.

Existuje i varianta, že nic z toho se nestane a bude to zcela naopak.

Přesto nás může stále čekat dobrý rok.

 

Jak to?

Vtip je v tom, že o tom všichni rozhodujeme sami. Všichni sami za sebe.

Vyrytá přesvědčení v našem (pod)vědomí určují pozitivní či negativní znaménko, které různým situacím a jevům automaticky přiřazujeme.

Toto své hodnocení omylem zaměňujeme za realitu – a pak už se to veze.

Není to nic objevného ani duchařského, takhle to prostě funguje.

Je proto užitečné si čas od času (třeba v čase vánočním) udělat inventuru, jakými brýlemi se na svět díváme.

A kolik pozornosti a důležitosti tomu okolnímu světu věnujeme – a kolik pozornosti a důležitosti dáváme svému vnitřnímu (ves)míru.

Poslední čtyři roky dávám jednoznačný – pro někoho možná až nekompromisní – důraz na to druhé. 

A začíná to být úplně, ale úplně jiná pohádka.

Čím dál kouzelnější. I s tou Ukrajinou, drahotou, plynem a já nevím čím vším.

 

Dokud člověk svůj pocit vnitřní pohody, sebevědomí a radosti odvozuje z vnějších okolností, tak si opakovaně nabíhá na vidle.

Svět se přímo tetelí blahem, kdykoli mu svěříte vládu nad svým osudem.

Protože má pro vás v záloze vždy nějaký špek.

Válka, inflace, energie, covid, Babiš, islám, jiná válka, kulturní válka, uprchlíci, další válka, Řecko, nepřizpůsobiví, Paroubek, finanční krize, prasečí chřipka, konec světa, nějaká válka, opět inflace, šílené krávy, Y2K, dotcom horečka, válka č. 3765, znovu konec světa, ruská krize, argentinská krize, asijská krize, ropná krize… Jo a ještě to klima.

Pusťte si to vše do hlavy, nechte to tam volně pobíhat – a vítejte v pekle, přátelé.

 

To je ale situace

Kromě vědců a kamarádky včelařky jsem se ještě (přece jen, pro jistotu) ptal i hvězd – a 2023 bude opravdu dobrý rok.

On byl dobrý i tento. Dokonce i ten loňský.

A nevěřili byste, ale i rok 2020. Stejně jako všechny předtím. Jo jo, i ty před Kristem.

Nikdy vás nezneklidní nějaká situace, ale vaše reakce na tu situaci, vaše myšlenky o ní.

Situace pod kontrolou nemáme, ani omylem. Situace se prostě dějí. Od toho jsou to situace. Je to jejich vlastnost.

„Já jsem situace, tak jsem se tu přišla dít.“ Zajisté, madam, v pořádku.

Zcela ve své moci ale můžeme mít vlastní REAKCE a MYŠLENKY.

 

Velmi nepřekvapivě jsem za poslední léta zjistil, že se mi to daří tím víc, čím míň důležitosti dávám okolnímu světu.

Neignoruji ho. Vnímám, registruji. Ano, válka, inflace, krize, jasně. Vidím vše, nejsem slepý, umím číst, děkuji.

Ale je to prostě pořád dokola. V roce 2025 (či 2028 nebo 2054) tam bude akorát jiné „x“ a „y“, ale rovnice bude furt stejná. A vždy byla.

Buď se tím (čímkoli: x, y, z) nechám semlít – a pak kvalitu a pohodu mého vnitřního světa určuje (jak na houpačce) něco, co já nikdy neovlivním.

Dokud nezjistím, že to ovlivnit můžu…

… ale jen změnou toho, jak se na všechny v-n-ě-j-š-í situace dívám.

Jak je zpracovávám a jakou jim přisuzuji hodnotu pro svou v-n-i-t-ř-n-í spokojenost.

Nakonec zjistíte, že spousta situací má tu hodnotu NULOVOU.

 

I have a dream

Přátelé, omlouvám se, zase mi z toho vánočního vinše vyšlo seberozvojové moudro.

Nicméně se tu na Facebooku dost krotím a je to jen jednou za rok.

To se dá přežít.

Takže: zdravíčko, štěstíčko, kapr, linecké, dárky, šaty s vlečkou stříbrem vyšívané, ale média si za princeznu neberte, jasný pane.

Šťastné a veselé – jsou nejen Vánoce, ale všechny dny.

Stačí je tak vidět. (Lze vytrénovat.)

Přeji vám vše, co si pro sebe přejete vy sami.

Ať jste šťastní přesně tak, jak se to zjevuje ve vašich nejosobnějších snech.

Dobrá zpráva je, že to máme celé ve svých rukou.

A především v hlavě.

Haleluja, amen, enter. 

A bacha na kosti.

 

–otto–

 

(Původně zveřejněno 23. 12. 2022.)

 

 

 

 

 

2021

DVAADVACET DÁRKŮ

 

Letos to bude štědré!

Pod stromečkem tu máte přes dvacet překvapení.

Velká výhoda je, že tyto dárky se nekazí – a vydrží věky.

Nevýhodou je jejich křehkost: snadno se rozbijí o cynickou podlahu a nesvědčí jim ani vysoké teploty ega.

Rovněž bych je moc nestrkal do myčky na čistě racionální program.

Ale vy už si s tím nějak poradíte. Vyberte z toho, co chcete.

Případně to naježte někomu ve svém okolí:

 

#1:  Být zadobře hlavně sám se sebou.

#2:  Mít sílu nesoudit příběhy druhých lidí.

#3:  Umět se povznášet nad vnější okolnosti.

#4:  Pochopit, že bohatí všichni už dávno jsme.

#5:  Udělat si z brebentění vlastní hlavy svého parťáka.

#6:  Přijmout, že já jsem já – a nic tomu nechybí.

#7:  Dramata sledovat na Netflixu, ne je generovat.

#8:  Ve všech problémech vidět spíš životní lekce.

#9:  Připustit, že nemám nic pod kontrolou. Jen sebe.

#10:  Odvahu neřešit šum, balast, vatu a zbytečnosti.

#11:  Pokorně pečovat o vše, co ke mně opravdu patří.

#12:  A nesrovnávat to s tím, co mají vedle za plotem.

#13:  Mít koule dovolit si žít samovolně a bez úsilí.

#14:  Vědět, že se dokážu sám o sebe postarat.

#15:  Druhým pomáhat tak, že je učím viz bod 14.

#16:  Projevovat velkorysost, i když se nikdo nedívá.

#17:  S nikým nemanipulovat, ani se od nikoho nenechat.

#18:  Sebevědomě sloužit druhým a sobě svými talenty.

#19:  Přestat si na vše automaticky vytvářet naivní názory.

#20:  Být spokojený jen tak, bez nutnosti vnější příčiny.

#21: Nechtít pořád lidi měnit, svět spasit a dobro páchat.

#22: Přijímat vše tak, jak je. [VERZE DELUXE: PRO NÁROČNÉ]

 

Jo a taky spíš víc poslouchat, než mluvit. A nejraději si číst.

 

 

Ježíšek radí a informuje

A co říká? Že vnitřní klid venku nenajdete.

Když vás kdykoli cokoli rozčílí... jakmile začnete vidět rudě a už–už–už tu vaši Fukušimu v hlavě chcete pustit ven… 

… tak si dopřejte luxus tlačítka PAUSE. A zeptejte se:

„Na koho to tady doopravdy reaguju?“

Jestli budete k sobě fakt upřímní, tak zjistíte, že nereagujete na okolní svět, ale vždy jen na svou aktuální představu o něm.

Tohle se samozřejmě hezky poslouchá na víkendovém polštářku při zenovém semináři někde v jurtě u Berounky… ale vtip je v tom, aby vám to takhle sepnulo KDYKOLI.

Protože chleba se jak na sviňu začne lámat vždy, když to nejmíň čekáte.

Bez polštářku. Uprostřed davu.

Pokud tohle poznání (reakce na vlastní fantazie) není v krvi, tak mysl okamžitě a ráda nabídne kordy a šavle.

„Hej, ty! Dám ti hejty!“ A už je zase ve feedu nablito.

Tlak, spor, boj, křeč, kop, klinč, chvat, hmat, pat.

Každý žijeme ve světě svých zrcadel. 

Je to průhledné a spravedlivé: co my tam, to nám zpět.

Jak si co prostřeme, tak nám bude chutnat.

 

A já už prostě nechci…

… snídat strach s dogmatickou pomazánkou.

Obědvat smaženou nervózu sypanou levým hákem.

A k večeři slastně vylizovat hrneček od jedu.

Vám takové menu dlouhodobě asi též dvakrát vonět nebude.

Proto si přejme, ať si tuhle křehkou adventní pohodu lidské blízkosti a porozumění přeneseme i do ledna.

A z ledna do února.

Pak z února do… zloba, závist, zááášt, strach a svááár, ty ať pominooou… ne, promiňte, to byl omyl.

Nejsem tak naivní, abych si myslel, že se to 100% podaří.

Ale možnosti tu sou.

 

Pravda a láska nad ničím nevítězí, ani nemusí, ta prostě je – té jsou naše zákopové války docela šumák.

Jestli nad něčím můžeme zvítězit, tak napřed sami nad sebou. A to není kolektivní disciplína.

Každej si hledá svý kam sebe vrazit.

A když u toho nebudeme pořád jen vrážet do sebe navzájem, tak třeba si na té soukromé cestě objevíme i lásku, respekt a přijetí.

Pak už je máme – a nemusíme o ně škemrat u druhých.

Což bych jako naučenou dovednost považoval za takový životní grandslam.

 

Přátelé, přeji vám klid, mír a svobodu.

Šťastné, veselé, bohaté, voňavé, rozmarné, jaké chcete.

A těm, co už jsou dospělí, ať je znova pět.

 

–otto–

 

(Původně zveřejněno 22. 12. 2021.)

 

 

 

 

 

2020

„… KURVA NEBO JAKO TEN DUŠEK!” 

 

Šel jsem si takhle včera Brnem – a to známé příjmení nemohl nezaslechnout.

Řekl ho dost nahlas jeden z dvojice mužů. Kráčeli ulicí Gorkého směrem ke mně.

A čím dál zřetelněji slyším:

„Jarda Dušek... a ty jeho knížecí rady. V životě pořádně nepracoval a bude nám vykládat.“

Když mě autor těch slov míjel, tak jen za zvědavosti jsem se na něj letmo podíval… no a ty vole! Dyť já ho znám.

Byl to XXX XXX.

Jeden místní podnikatel. Kdysi dávno jsem mu psal web.

Chtěl jsem teď slyšet pokračování toho monologu, tak jsem se nenápadně otočil a držel se pár metrů za nimi:

„Jako neříkám, když někdo platí třicet let daně, tak pak může něco o životě žblebtnout… ale tihleti, ti by měli být vůbec rádi, že mů…”

Pak už jsem se otočil a šel si po svých. Stačilo.

Ale lekce to byla krásná. Učebnicová.

 

 

Najednou jsem na té ulici až hmatatelně cítil, kde se bere všechna ta nevrlost, žluč a jedovatá slina jako životní styl.

A teď čert vem Duška i toho podnikatele. Tady jde o princip.

Ono to totiž vždycky (a nejen v Brně) funguje na dvě doby:

1. KAŽDÝ VYSÍLÁME – vždy a všude, ať chceme, nebo ne. Trvale vysíláme informace a energii ze svého podvědomí ven. A co vysíláme, takové to máme. Život si tvoříme sami tím, jak o něm uvažujeme.

2. ŘÍDÍ NÁS PODVĚDOMÍ – vždy a všude, ať chceme, nebo ne. Je to autopilot, který určuje, jak se kdy zachováme. Nikdo nedokážeme jednat v rozporu s aktuální kvalitou svého podvědomí. 

Ani Chuck Norris.

 

Co z toho plyne?

Madonna říká, že life is a mystery, ale Matka Tereza to správně doplňuje: změňte sebe a změníte (si) svět okolo.

Sere vás něco? OK, úplně v pořádku. To je normální.

Ale tady přichází chyták: když vás něco sere, tak neřešte nic jiného než sebe.

To je z těch 8 miliard ostatně ten jediný člověk, na kterého máte reálný vliv.

Jakoukoli změnu vyřešíte SEBEZMĚNOU – když změníte vlastní pohled na danou věc ve svém podvědomí. Vyměníte si sklíčka.

Ale jakmile začnete řešit domnělou vnější příčinu svého nakrknutí, tak jste mimo mísu – a už to jede šejdrem a řešíte jen další hovna.

Fantazírujete, uzlujete, blokujete. Stavíte další hranice.

Nikam se neposunete a akorát se budete jebat do hlavy (to zase říká Laco Déczi).

Můžete řešit Duška, můžete řešit cikány, židy, očkování, manžela, Landu, online učitelky, zácpu na Kolišti, tchýni, dépéháčko, islám, zavřené knajpy, komenty na fejsu, sousedovy děti… vždycky se něco najde. Každá doba je zlá, když chcete.

Vše okolo je jen užitečný kontrolní materiál pro vaši nasranost – která vychází z vlastní nespokojenosti.

 

Své podvědomí neobelžete

Ten zdroj, co máte v sobě, budete vždy vysílat i ven – to je zákon. 

„Život je signál, má směr, jsem radioamatér“, zpívají přece Tata Bojs: „Vysílám vlny krátký i dlouhý, vysílám svý přání i touhy.“

Dokud tam máte nějaké nepřijmuté křivdy, nutně si je zas a znova přitahujete do života. Jak na kolotoči. Do zblbnutí.

Když už nemůžete a přiznáte si před sebou ten neklid v duši a nehledáte viníka ve svém okolí... tak je to velká věc: tohle uvědomění je skvělý začátek.

Ale opravdu jen začátek.

Změnit své nitro nelze jinak než duševní prací. A není to hokna na týden.

Někdo to dá sám, někdo potřebuje duchovního učitele, jiný má zase meditace, někomu funguje hot jóga, tamta má Bali, druhá zas Bibli, třetí svoje tydli fidli. Někdo prozřel díky ledové vodě, druhý na mužských kruzích, třetí na Kilimandžáru, další při kapačkách na áru... 

Ta forma je šumák. Je to jen prostředek. 

Každému zabere (nebo ho probere) něco trochu jiného.

 

Důležitý je výsledek

Tedy to, co jste v sobě díky své duchovní práci vypěstovali.

Vyzařování vašich vnitřních nálad a hodnot vás vždy prozradí. Tohle nenasimulujete ani omylem.

A chcete vyzařovat štěstí, spokojenost, klid, svobodu, hojnost, soběstačnost, pokoru či vděčnost...

… nebo chcete být (doma i na ulici) nevrlí, hašteřiví, uspěchaní, závislí, ohrožení, ustaraní, egoističtí a prázdní?

Neodpovídat, to byla samozřejmě řečnická.

Přátelé, kamarádi, možná to tak zatím nevypadá, ale tento text jsem psal jako láskyplný vánoční vinš pro nás pro všechny.

Ať v sobě obnovíme svou vlastní sebehodnotu do plných – tím ztratí smysl soudit a obviňovat druhé.

Pochopení a respekt můžete druhým upřímně dát, až si ho dáte napřed sami sobě až po okraj.

Pak se žije ne proto, že se to musí, ale pro radost.

A to je úplně jiná liga.

 

Šťastné, klidné, veselé.

Přeji vám neohroženého ducha.

A celý nový rok bude takový, jaký si ho uděláme.

 

–otto–

 

(Původně zveřejněno 21. 12. 2020.)

 

 

 

 

 

2019

VÁNOČNÍ VINŠOVÁNÍ Z LISABONU

 

Měl jsem toho studeného prosincového Brna už po krk.

Tak jsem si s kamarádem tuto středu zaletěl na jih a na paellu.

Je tu božsky: sluníčko, 22 °C, mañana a hlavně kein Stress.

 

 

A jak si tu tak v klídečku u pivíčka rozjímám nad životkem…

... tak si říkám, že nám všem promluvím do dušičky. Když je ten adventíček. To se tak dělá.

Pozor, bude moudro! A bude jich víc.

 

1. Neřešte problémy druhých. Nevidíte do nich.

2. Řešte jen své emoce, myšlenky a představy.

3. Lásku, úctu a radost si nejlépe dáte vy sami.

 

Hmmm… to nezní moc vánočně, co. A víte proč?

Protože to platí celoročně. Linecké, nelinecké.

A vůbec: pojďme si to trochu rozebrat…

 

MOUDRO #1: Neustále hodnotit svět a život je naivní

A kdyby jen naivní. Dělat si na vše názory je prostě peklo pekelné.

Když nebudeme okolnosti svého života vědomě tvořit, tak nám nezbyde, než na ně reagovat. A hodnotit. Budeme je mít za autoritu.

Začnou rozhodovat o vašich pocitech a náladách.

A pak snídáte ovesné výčitky s trochou pochyb, na oběd vám přistane bezvaječná kritika obložená pohrdáním a k večeři si namažete kalkulaci na celozrnou nejistotu.

Z takové diety by jeden dostal duševní zácpu.

Zní vám to zatím jako ezo blábol?

Bingo! Už jste v pasti. Vidíte? Už zase. Srovnávání, nálepky. 

„Tohle je ezo, tohle bio, támto terno, todle inferno, tohle je socka, tahle zas bloncka, ten má víc, já opět míň, ta je tlustá, on zas starý, je moc brzo, je moc pozdě...“

Hele… vyprdněte se na to. Vy–prd–ně–te–se–na–to, milí přátelé.

Dokud vše jen posuzujete a značkujete na černá/bílá, tak s životem bojujete.

Tlakujete sami sebe, fantazírujete a reagujete na své vlastní fantazie – v domnění, že je to pravda.

A tenhle špíl nemáte šanci vyhrát.

 

MOUDRO #2: Skuteční jste vy. Problémy jsou iluze

Máte problémy? Jasně, že máte.

My všichni životem povinní máme přece problémy. To je norma.

Funguje to asi takto:

– Všechny problémy vznikly z našeho posuzování.

– Dokud „máte problém“, nedokážete na něj nemyslet.

– Tím se vám ukládá jako vzor do vašeho podvědomí.

– Nikdo se nedokáže chovat navzdory svému podvědomí.

– Vysíláme tak do okolí své názory, nálady a „problémy“.

– Přitahujeme si tím do života podobné lidi i situace.

 

Zákon akce a reakce. Vesmírná fyzika, nic složitého.

„No dobře, ty chytrolíne… ale jak z toho ven?” 

Díky, že se ptáte.

Recept je snadný: chcete-li něco změnit, změňte na to svůj pohled – ideálně ve svém podvědomí. Prostě vyměňte filtr.

Exekutiva už je horší: trvá to roky. Buddha na to potřeboval šest let (a jaký to byl frajer). Někdo to nedá ani za šedesát.

Nobody said it was easy. Chce to odvahu. A hlavně trénink.

Problémy nepřichází se situacemi a okolnostmi. Problém si vytvoříte až svou nesprávnou reakcí na situaci.

Takže: zkuste na chvíli poslat ego k vodě a škrtnout se z titulků svého života jako nutný hlavní hrdina ve světle ramp.

Prostě přestat dělat z toho dráma.

Sedněte si do zadní řady a jen se na ten svůj biják zpovzdálí v klidesu dívejte.

Ta úleva! Ta úleva... když si to přestanete brát tak osobně.

 

MOUDRO #3: Život je prožívání svých vlastních představ

Jedna z nejdůležitějších rovnic pro šťastný život zní:

Vaše myšlení = vaše realita.

Jen nám to zapomněli v občanské nauce říct. Nebo v ZSV nebo wtf jak se to teď jmenuje.

Toho, kdo vás tady může nejvíc ohrozit, vidíte každé ráno na zdi v koupelně.

Naštěstí to funguje i naopak. Ta postavička v zrcadle je jediná, kdo ovlivní váš život k lepšímu.

Ono vůbec nezaškodí být někdy sám se sebou, daleko od hlučícího davu.

Nic vám neuteče. Nic opravdového.

A až si dáte dost sobě, pak teprve můžete dávat plně druhým: pozornost, pochopení, lásku, sílu, energii… vlastně cokoli.

Z frustrace a závislostí nic hezkého nevymyslíte. Dlouhodobě určitě ne.

Jeden tip? Začněte vidět víc smyslu v tom, co dáváte životu vy, než si pořád hlídat, co vám život přináší.

A tady někde začíná to štěstí: umění cítit se dobře v libovolné situaci.

Umění žít svůj vlastní život podle sebe.

A to chce každý z nás, ne? A nejen o Vánocích.

 

Tož tak.

Ne, nesnědl jsem Šalamounovo hovno. Ano, taky občas kurňa bojuju. Nejsem Buddha.

Ale cesta ke spokojenosti prostě vede tudy: sebezměnou.

Tichá, pokorná, vytrvalá změna vlastního myšlení a (pod)vědomí. 

Práce jak na kostele.

 

P.S. Jo a kdyby něco… ta fotka je ze srpna.

Teď před Vánocemi samolitr dřepím tady v Krně a balím dárky. Pointa? Kdokoli vás kdykoli může klamat. Prostě ničemu nevěřte. Jen sobě. Poslouchejte svou duši, občas i ranní budík, často se sprchujte studenou, nejezte sračky, pijte čistou vodu. A když za to stojí, tak se potkávejte s kamarády.

Šťastné a veselé dny po celý zbytek všech věků.

 

–otto–

 

(Původně zveřejněno 20. 12. 2019.)

 

 

 

 

 

2018

MILÍ A DRAZÍ, BRATŘI A SESTRY

 

Slyšte, slyšte, mou radostnou vánoční i novoroční zdravici.

 

 

Je to celé velmi prosté. A na tři doby:

1. Nemáte odpovědnost za to, co druhým frčí v jejich palici. (Halelujá.)

2. Soustřeďte se na to, jak ovlivňujete svět ve své makovici. (Pásli ovce.)

3. A nedovolte nikomu, aby vaše sny skončily v popelnici. (Tydlidom.)

 

Nebát se a myslet sám za sebe.

Toho se bojí nejen vrchnost… ale možná i dost lidí ve vašem (nejbližším) okolí. No a? Ať si políbí vánočku.

Jejich rady do vašeho života jsou (častokrát) jen pro kočku.

Schválně, rychlý minikvíz:

 

Q: Kdo je nejdůležitější člověk ve vašem životě?

A: ……………………………

 

(No tak vidíte.)

Jak praví klasik: Kdyby se každý staral sám o sebe, tak je o všechny postaráno.

To není vtip.

 

Chcete být šťastní? 

Tak buďte. 

Teď. A teď znova... a teď taky… zase teď… a tak pořád dokola. Sám se to učím. 

Přeji nám všem více nadhledu, méně šéfů... a bramborového salátu tak akorát. Nebo toho spíš míň, panebože.

Jo a hlavně si přejme... klid. KLID. ...K...L...I...D...

Když už není na ulici ani v novinách, tak aspoň v duši. Uvnitř. Ve vás.

No na Primě ho nedávají. Zkuste TV Paprika? Tak ne, tam taky ne. Barrandov? Těsně vedle...

Kéž jsou všechny bytosti šťastny; příležitostí je k tomu dost.

Špeciálne tu v strednej Európe.

Stačí jen upustit ventilek.

A máte to zadarmo.

 

Nádech, výdech

Místo červené tabletky občas zelený čaj.

Místo tvrdého deadlinu měkké pohlazení, místo levou nohou vstát s pocitem vděku.

Namísto čerta na zeď namalujte mandalu. Barevnýma pastelkama.

Objetí není trestné. Tulení dovoleno. Sex obden taky nezaškodí. Láska nekouše. Příroda léčí. Pohyb uklidňuje. 

Vždyť to všichni přece už dávno víme. A jasně cítíme.

Na to nepotřebujete jet do Indie, platit si online kurz nebo vyšilovat v nějaké sektě.

Rozumem srdce nep(r)orazíš.

Stres si akorát vyrábíme sami – tak si ho v roce 2019 vyrábějme s rozvahou. Spíš míň. Není třeba tvořit zásoby. 

Stačí kopa toho salátu na balkoně, panebože.

Tak jo. Přepínám, končím.

Amen. Enter. Odeslat.

Na zdraví!

 

–otto–

 

(Původně zveřejněno 23. 12. 2018.)

 

 

 

 

 

2017

TAK CHTĚLO BY TO NĚJAKÉ ZHODNOCENÍ

 

Konec roku, Vánoce na krku, uděláme uzávěrku.

Co se letos stalo v mém mikrosvětě?

– dokončil jsem úspěšně první HITHIT kampaň

– změnil jsem logo, název i strategii své značky

– spustil jsem nový web, který mi denně vydělává

– otevřel jsem tři termíny školení a hned je vyprodal

– vydal jsem knihu, kterou všichni chválí

– stal jsem se plátcem DPH. Daří se mi

– no nějak se to celé konečně rozjelo!

 

A jaké to má následky?

– přestal jsem úpe sportovat

– jsem energeticky na nule

– nechodím s kámošema na pivo

– jím jak debil a zdá se mi o Slacku

– tahám práci domů a do víkendů

– místo psaní se věnuju administrativě

– no nějak se mi to celé trochu rozjelo...

 

 

Byznys dal, byznys vzal

Nestěžuju si. Konstatuju. 

Nejsem na to hrdý, nejsem ani zklamaný. Prostě něco za něco.

Chtěl jsem zkrátka knihu, web, love… tak mám knihu, web a love. 

Ale někam se mi mezitím ztratila ta láska, čéče…

Neumím vypnout. 

Někdo mi schoval ten čudlík „OFF“ – takže mi to v bedně hrčí durch. Jako ČKD v plném chodu. A to nezastavíš.

Něco prostě nejde vošulit ani tím, když člověk maká jak šroub.

E-mailem děti nevychováš. 

Fakturou manželku nepomazlíš. 

PPC kampaní přátele nenavštívíš.

No ještěže je tady ten Ježíšek. Time-out v pravou chvíli.

 

Do zenu. Tam to doženu

Teď vypnu kompl, nacpu si vanilkové rohlíčky do uší…

… a u tří arašídů pro Popelku podumám, jak získat zpět víc rovnováhy.

Jak získat pravou ruku pro papírování. Jak získat tu levou na vše ostatní. Jak mít víc klidu pro psaní. A času na rodinu. A sám na sebe.

Takže se teď přes Vánoce hážu do zenu. Velmi pravděpodobně se mi to nepodaří… ale ordinuju si to.

 

Přátelé, známí, kamarádi, fanoušci, partneři, klienti, kolegové… přeji nám všem, ať z toho podnikání, byznysu, práce a deadlinů nezmagoříme úplně.

Jo a tohle je zároveň i PF 2018. 

Můžete si to vytisknout. Já na to už nemám sílu.

Na shledanou v (ještě) lepších časech.

Díky všem za vše.

 

–otto–

 

(Původně zveřejněno 22. 12. 2017.)

 

 

 

 

Share Tweet Share