Co (ne)čtu. 3 × 13 osobních tipů na knihy

Ta otázka mě z různých stran pronásleduje už léta jako Columbo: „A co byste mi doporučil za knížky, pane Bohuš?“

 

Tak pánko Bohuš to teď celé sepsal. Jako přehledný seznam.

Rozdělil jsem ho do 13 kategorií. Každou zastupuje jedna knižní trojice.

Výběr je samozřejmě ryze subjektivní. Co šmakuje mně, nemusí být po chuti vám. 

Většinou jsem vybíral jen tituly, ke kterým se opakovaně vracím. 

Ohmatané obálky, hustě podtrženo v textu… prověřeno časem.

A ke konci článku se dozvíte, co nečtu – a proč vás to může silně inspirovat.
 

Tak. Jde se na věc:

 

1. Jako úvod do copywritingu

 

• Návod od Marii Veloso (2009) je jednoduchý, čtivý, přehledně učebnicový. Jasné jako facka. Nešlápnete vedle. 

• Ogilvy (2011) je prostě… Ogilvy. Za mě povinnost. Koncentrace marketingových mouder na stránku je zde drtivá.

• Zbraně vlivu (2012) jsou moje srdcovka. Když jsem je četl poprvé, nakoplo mě to k napsání trilogie. Cialdini je borec.

TECHNICKÁ: letopočet v závorce udává rok toho vydání, které mám zrovna já. Nemusí to nutně znamenat první (české) vydání knihy.

 

2. Pro další (copy) kontext

 

• Svou knihu Daniel H. Pink (2013) asi nepsal jako příručku pro textaře, nicméně kdo hledá, řadu spojitostí si tam najde.

• Web ostrý jako břitva (2014) není úplně snadná četba. Ale pokud se motáte kolem webů (a kdo dnes ne), tak to otevře oči.

• Ještě víc vás v umění vykutat si sám ten přesah (třeba pro vaše psaní) procvičí skvělá Proměna (2011). Velmi osvěžující.

 

3. Podívat se z nadhledu

 

• Arielyho (2012) neskutečně vtipný výlet ke kořenům našeho sebeobelhávání je občas i mrazivý jak ruský film.

• Přál bych si mít Talebův intelektuální záběr i vybroušený esejistický styl. Zrádná nahodilost (2013) je geniální kniha.

• Pamatuji si, jak jsem Mimo řadu (2009) napoprvé přímo hltal. Gladwell prostě vidí za roh – a hlavně to umí p(r)odat.

 

4. Rozumět sobě i druhým

 

• Ticho (2012) je nádherná a vášnivě proargumentovaná obhajoba hloubavého kreativního solitérismu. Mluví mi z duše.

• Jungovu jedinou knihu (2017) věnovanou laické veřejnosti teď právě čtu. A mé nevědomí se v tom úplně rochní blahem. 

• Od Golemana doporučuji i výtečnou Pozornost, ale jestli neznáte, začněte s jeho Emoční inteligencí (2011). Zásadní titul.

 

5. Klides f haklu, kvelbu aj betli 

CZ překlad: Klid v práci, podnikání i posteli

 

• Hluboká práce (2016) mě napřed štvala tím hypem, tak jsem ji ignoroval… ale pak koupil a užasl. Souzním s tím velice.

• Robertovu knihu (2017) jsem celou přečetl až na třetí pokus. A od té doby se k ní vracím. Dává mi zvláštní pocit jistoty.

• Proč spíme (2018) mě dost vystrašilo. Okamžitě jsem sekl s ponocováním – a mám přes den sílu a v noci klid.

 

6. Moje svatá trojice

 

• Prolistujte si Hovory k sobě (1969) a zjistíte, že vše (důležité) už tu bylo. A ví se o tom aspoň dvě tisíciletí. Jen to začít žít...

• Anebo i dva a půl tisíce let. Křišťálově průzračný text Umění války (2014) je vhledem do strategie kdekoli – nejen na bojišti.

• Tao Te Ťing (2003) jsem četl nejmíň třicetkrát. Nekonečná moudrost, vždy tam najdu další rozměr. Má soukromá bible. 

MALÁ RADA: Chtějte Tao Te Ťing v překladu a s komentáři Berty Krebsové – mimo jiné zjistíte, proč jsou různé překlady Lao-c’ovy knihy někdy odlišné jak jin a jang.

 

7. Motivační hra slov

 

• Nenechte se mást: Puškinova klasika (1966) je smyslně živá, jiskřivá, plná důvěrných emocí. Nadčasový román ve verších. 

• Neznám jinou knihu, která by mě na prvních padesáti stranách tak realisticky i fantaskně znejistěla, jako Les mytág (2015).

• „Svým vskutku hymnickým, téměř celý jeden střevíc dlouhým pyjem se právě chystal proklát dívčino rozšpulené lůno.“

Stančíkovo gurmánské a nádherně přisprostlé textové baroko (2014) si naordinujte, když vaše pero umdlévá. 

Ten šťavnatý gejzír postaví vaši kreativitu na nohy dřív, než noční vývar z králičího morku od jednooké Salomíny v hostinci U Osla.

 

8. Když si chce počíst duše

 

• Tolleho evangelium (1999) není převratné v tom, co říká, ale jak jasným srozumitelným jazykem to dělá. Je to balzám.

• Pád do milosti (2014) je neuvěřitelná kniha. Četl jsem ji už pětkrát – a rezonuje to se mnou čím dál víc. Osvobozující dílo.

• Další má stálice: Pátá dohoda (2010). Jak říká Pepek Námořník: „Jsem, co jsem a to stačí k tomu, abych byl.“ On věděl...

 

9. Na dlouhé (pod)zimní večery

 

• Těžko od Murakamiho vybrat to nejlepší, ale volím jeho Kroniku (2014) – za to intimní napětí v tak rozmáchlé epické fresce.

• Lolita (2013) mě smetla. Tomu já říkám Pan Román. Hlavně ta Nabokovova famózní suverénnost, s jakou celý děj vede… Uf!

• Tuláka (2001) jsem dlouho nečetl. Musím si znovu připomenout, že „není smrti, neb život je duch a duch nemůže zemřít.“

 

10. I muži mají své dny

 

• Nesuď knihu podle obalu, se říká. Foxovo dílo (2014) není sobotní mudrování o životě, ale vitální kosmologickou inspirací.

• Až řidič Tatry pochopí, že sexuální energie se může šířit i daleko za hranice genitálií, je tu pro něj Tantra řidičák (2014).

• Cesta pravého muže (2018) je brutálně upřímný pohled do zrcadla vztahů, temných tužeb a mužské duchovní (im)potence.

 

11. Každý zrovna něco řeší

 

Moje aktuální téma je… no to z obrázku neuhádnete... investování. Od ledna si o tom načítám, poslouchám podcasty, sjíždím webináře, srovnávám různé pohledy. Prostě to chci pochopit. 

A dost mě zaujala idea dlouhodobého investičního horizontu. Najednou k tomu vidím krásné paralely všude okolo.

Nejen pro hmotné bohatství (i to je samo litr fajn), ale hlavně pro uvažování o sobě, o životě, práci, skutečných hodnotách, dětech, planetě... Asi stárnu. A je to tak správně. I stárnout se musí umět.

 

12. Co se učit od sportovců  

 

• Vizuálně odpudivá kniha (2011), navíc s mnoha překlepy, skrývá skvělý obsah o tom, jak práce se strachem umí zlepšit výkon.

• Agassiho slupnete jako detektivku. Strhující autobiografie Open (2011) ukazuje zář i mocný stín cesty na absolutní vrchol.

• Vnitřní hra tenisu (2012) je praktickým dokladem, jak nemyšlení a nesnažení se vás dovede do flow prakticky v čemkoli.

 

13. Klenoty do 199 stran

 

• Když chcete klasiku, ale útlou, tak zvolte Bradburyho horečnaté podobenství. Psal to 1953 a pálení knih opět přichází do módy...

• Hemingwayova slavná ukázka „metody ledovce“ má dokonce jen sto stran. Ale zato skryté imaginace mezi řádky na rozdávání.

• Francis Bacon (a.k.a. Shakespeare) byl génius. A profesor Hilský je génius překladu. Listujte si občas v Sonetech jen tak u čaje:

 

Ach, jaká moc ti mocnou sílu dala,

že nade mnou tvé vady mají moc?

Proč jsi mým očím schopnost vidět vzala,

proč vidím den, když vidět měl bych noc?

 

Každá tvá špatnost proč mně dobrá zdá se,

proč nejsprostší tvůj hnusný, nízký čin

zazáří pro mne v nejryzejší kráse,

nejvyšší ctnost proč dělám hned z tvých vin?

 

 

BONUS: Knižní katedrála

Musím se pochlubit.

Loni na Vánoce jsem si udělal radost souborným vydáním všech 7 dílů tohoto MO-NU-MEN-TÁL-NÍ-HO románového cyklu:

 

Kdysi na výšce jsem četl Svět Swannových (první díl). Uhranulo mě to.

Tak se těším, až si někdy vezmu (půl)roční dovolenou – a úplně se v tom ztratím. A moc rád.

3 120 stran, víc než 200 postav, přes 13 let práce… a jedno nezměrné lidské Vědomí plující v Čase, který si samo stvořilo.

Není mi pomoci: jsem tím osudově fascinován.

 

Byla to řezničina

Jasně, že toho v mém seznamu spousta chybí.

Musel jsem být jako kat – a nemilosrdně sekat. Občas to připomínalo až Sophiinu volbu.

Ale taková byla pravidla hry 3 × 13.

Takže si tam navíc toho Diamonda, Seligmana, Frieda & Hanssona, Kahnemana, Allena, Godina, Pressfielda, Buffeta, Burcharda, Maltze, Sineka, Browdera, Ferrisse... musíte domyslet sami.

A taky přidat Kunderu, McCarthyho, Capota, Dumase (Monte Cristo!), Kulhánka, Blakea, Fukse, Vonneguta, Hrabala, Mailera (Nazí a mrtví!), Zweiga, Rowlingovou, Kafku, Poea, Capoteho, Goetha (Faust!), Körnera, Lema, Hesseho, Kinga, Musila (Muž bez vlastností!), Gibsona, Čapka, Zolu, Célina (Cesta do hlubin noci!), Larssona, Klímu, Bulgakova, Verlaina, Houellebecqa (Platforma!), Palahniuka, Borovského, Merleho, Burgersseho, Irvinga (Modlitba za Owena Meanyho!), Orwella, Eca, Rudiše, Steinbecka, Levina (Rosemary!), Dostojevského, Skácela, Huga, Komenského, Wyndhama (Den trifidů!), Nietzscheho, Lustiga, Remarquea… a samozřejmě Stopařova průvodce.

Prostě možností je víc než inkoustu v mé klávesnici.
 

No ale pak je tu ještě jeden speciální seznam...

 

Co teda jako nečtu?

Jsou to knihy, které nečtu ne proto, že bych nechtěl, ale proto, že je chci až moc – takže se mi (zatím) spolehlivě vyhýbají.

Dost z nich už celá dlouhá léta. A některé i desetiletí.

Příliš na ně myslím, moc na to tlačím.

Proto si je tady teď odložím, tím se jich v mysli zbavím… a postupně mi samy naskáčou do poličky.

Jo jo, takhle přesně to bude.
 

Dávám to schválně na jednu neroztříděnou hala bala hromadu.

Lážo plážo beletrie s esejemi, mírnyx týrnyx literatura faktu hned vedle literatury aktu. 

Prostě knižní techtle mechtle.

Ať od toho lítají jiskry. 
 

Třeba vás to v něčem taky inspiruje:

• Robert Shiller: Investiční horečka

• Gary Snyder: Praxe divočiny

• Dorothea Brande: Becoming a Writer

• Viktor Emanuel Frankl: Člověk hledá smysl

• Miguel de Cervantes: Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha

• Bernard Lietaer: Budoucnost peněz

• Homér: Ilias

• Pjér la Šé'z: Psychologie souhlasu / Indián

• Erich Fromm: Mít, nebo být?

• Květa Legátová: Želary

• Terry Pratchett: Noční hlídka

• Henry David Thoreau: Walden aneb Život v lesích

• Daniel Prokop: Slepé skvrny

• David R. Hawkins: Vzestup po úrovních vědomí

• Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

• Paolo Giordano: Osamělost prvočísel

• Antonio Damasio: Descartesův omyl

• Gándhí: Můj život

• Ohiyesa: Duše indiána

• Johanna Paungger, Thomas Poppe: Neznámá moc luny

• J. R. R. Tolkien: Pán prstenů

• Mihaly Csikszentmihalyi: O štěstí a smyslu života

• Paul Babiak: Hadi v oblecích

• Deník Anne Frankové

• Richard Dawkins: Boží blud

• David Mitchell: Atlas mraků

• Aldous Huxley: Ostrov

• Joseph Heller: Hlava XXII

• Claude C. Hopkins: Můj život v reklamě

• William Shakespeare: Hamlet / Othello / Macbeth

• Fritjof Capra: Tao fyziky

• Isaac Asimov (cokoli od něj)

• G. G. Márquez: Sto roků samoty

• Chris Voss: Nikdy nedělej kompromis

• A. P. Čechov: Strýček Váňa

• Mario Puzo: Kmotr

• Sofoklés: Král Oidipus

• Joseph Campbell: Tisíc tváří hrdiny

• Osho: Duchovně nevhodný mystik

• K. H. Borovský: Tyrolské elegie

• Erik Larson: Vrcholy a pády Winstona Churchilla

• Frank Herbert: Duna

• Karel Svoboda: Zlomky předsokratovských myslitelů

• Jáchym Topol: Sestra

• Albert-László Barabási: V pavučině sítí

• Agatha Christie: Vražda v Orient expresu

• Vladimír Holan: Propast propasti

• Mika Waltari: Egypťan Sinuhet

• Bible / Korán / Bhagavadgíta / Epos o Gilgamešovi

• N. V. Gogol: Mrtvé duše

• Jan Balabán: Zeptej se táty

• Robert Moore: Král, Válečník, Kouzelník, Milovník

• Gustav Meyrink: Golem

• Philip Zimbardo, John Boyd: Time paradox

• James Clavell: Král Krysa

• Randy Pausch: Poslední přednáška

• Haruki Murakami: Spisovatel jako povolání

• K. H. Mácha: Máj (ale fakt celý a poctivě)

• Molière: Tartuffe / Lakomec

• David Rock: Jak pracuje váš mozek

• Carlos Ruiz Zafón: Stín větru

• Petra Soukupová: Zmizet

• Carl Gustav Jung: Duše moderního člověka

• Stephen King: To / Misery / Osvícení

• R. Fischer, W. Ury, B. Patton: Jak dosáhnout souhlasu

• Jonathan Haidt: Hypotéza štěstí

• Ray Bradbury: Zen a umění psát

• Ernest Hemingway: Komu zvoní hrana

• Stephen Hawking: Vesmír v kostce

• Nějaký (ideálně nejlepší) životopis Napoleona, prosím

• Michel Foucault: Slova a věci

• Richard Feynman: To nemyslíte vážně, pane Feynmane!

• Jane Austen: Pýcha a předsudek

• Zdeněk Jirotka: Saturnin

• David Sinclair: Konec stárnutí

• George R. R. Martin: Hra o trůny

• Honoré de Balzac: Otec Goriot

• Oscar Wilde: Obraz Doriana Graye

• Bjorn Lomborg: False alarm

• Robert Bly: Král Panna

• H. P. Lovecraft: Stín z času

• Robert Stevenson: Podivuhodný případ Dr. Jekylla a pana Hyda

 

Četli jste z toho někdy něco a zaujalo vás to OPRAVDU NEZMĚRNĚ?

Nebo nějaká jiná (vaše zásadní a osobní) bible tu zcela chybí?

Pak mi ji raději hned doporučte/napište dolů do komentáře, ať se té perle podívám na zoubek.

Škoda každé výjimečné knihy, která padne mimo (mou) knihovnu.

Díky!

 

Ono to nikdy ne(s)končí

Protože se to celé vrací v cyklech… 

Pokud hodně čtete, asi jste si už taky všimli toho nůžkového efektu:

Čím víc čtete, tím víc vám toho ke čtení zbývá.

Objevujete další a další autory, romány, novely, povídky, eseje, studie, sbírky, výbory, tituly, kategorie, žánry, formáty, trilogie, tetralogie, pentalogie… 

Kdysi mě tohle bezedné poznání znervózňovalo.

Ale teď už jsem v klidu. Člověk nemá chtít všechno. 

Existují jen samé dobré důvody, proč se vám do ruky dostávají právě ty knihy, které zrovna máte.

Tak si to užívejte. 

Co nepřečtete v tomto životě, stihnete v příštím. Nebo jste to dali už v minulém. 

V každé knize je kus vesmírného prachu, který putuje napříč prostorem i časem.

A kdo by se s (knižní) vděčností nechtěl dotknout (lidské) věčnosti.

Aspoň na chvíli. 

 

 

Share Tweet Share

comments powered by Disqus